„Dobrý den, kolego, jakpak se vám daří?“ zeptal se starousedlík se zájmem svého souseda. „Dlouho jsme se neviděli.“
„Ujde to, ujde,“ odvětil pomalu tázaný a v jeho hlase tu a tam zazněl lehký přízvuk. Přistěhoval se již dávno, ale stále ještě nedokázal mluvit jako domorodci. „Víte, milý pane, je tady hezky, ale poněkud chladněji než v naší domovině. Moje žena si na tu zimu občas naříká. Zrovna za ní pospíchám, necítí se dobře.“
„Snad jí bude brzy lépe,“ odpověděl účastně starousedlík.
Poté si pánové Astacus astacus a Astacus leptodactylus potřásli přátelsky klepety a rozcouvali se každý směrem ke svému domovu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tý, Peggy, tohle se mi líbilo
Ebženka
Díky, moc mě to těší!
Peggy
Díky, moc mě to těší!
Cheche, já nevím, proč mi to
Esclarte
Cheche, já nevím, proč mi to připomíná Kampak pane potkane, jó, kampak pane potkane...
Pěkná sousedská konverzace.
Díky, jsem ráda, že se líbí :
Peggy
Díky, jsem ráda, že se líbí :-)
Mě se to taky líbí. A moc.
mila_jj
Mě se to taky líbí. A moc.
Díky, to mě těší. A moc.
Peggy
Díky, to mě těší. A moc.
Krásný!!!
P.M.d.A.
Já chci stroj času, abych mohla pročítat drabble *kňourajík*
Díky za komentík!
Peggy
Díky za komentík!
Já napíšu Ježíškovi, aby Ti nějakej stroj času - nebo aspoň obraceč času - přinesl :-)
Tohle se mi líbí. Pobavilo mě
Profesor
Tohle se mi líbí. Pobavilo mě to, ale tak nějak smutně, vzhledem k mému oboru.