Nahoře

Oblečou si ochranné obleky. Senzory nemusely zachytit všechno.
Pomalu vylezou po žebříku. Chlapec ručně otevře poklop a pomůže jí nahoru.
Venku je ráno. Na datu nezáleží. Když už nedokázali naladit ani rádiové vysílání, přestali počítat dny.
Je teplo. Oba se potí, ale nestěžují si.
Plot je kupodivu neporušený. Branka klapne.
Automaticky zamíří na hlavní. Před přechodem se rozhlédnou.
Do ohořelých aut ani pobořených domů se neodváží nahlédnout.
Stromy v parku u náměstí mají holé větve. Vítr po obloze honí temné mraky, slunce nevidět.
Dívka si stáhne kuklu a strne.
“Jak daleko to zašlo,” zašeptá, “když už tu ani nezpívají ptáci?”