Strasti malých objevitelů

Léto.
Na statku na Mátře pražilo sluníčko, a dvojčata už byla dost velká, aby mohla sama objevovat okolí, když slíbí, že se nezatoulají daleko.
Ale občas se to neobešlo bez komplikací.
„On mě klofnul!“ stěžovala si Riza pobouřeně.
„Kdo tě klofnul?“ Prohlížela ji Irena.
Malá na sobě žádné viditelné zranění neměla, i když podle intenzity jejího předchozího řevu muselo jít nejmíň o gryfa.
„Takový… takový…“ nemohla najít správné slovo, takže vzala maminku za ruku a odvedla ji k potůčku, kde si je zpod kamene nepřátelsky měřil rak.
Nebylo divu, že šťouchání vlčím čenichem neměl rád, tady si ho užil dosyta.