Nemám nic.

Geralt ztuhnul, chtěl již odejít, ale zarazila jej kresba nad postelí. Na vesnické poměry krásná malba zobrazující dvojici pastevců, kteří objímají syna a jeho mladší sestru. Rodinná idylka.

Mě takový obraz doma nevisí, pomyslil si Geralt, nemám příliš vzpomínek na domov. Matné a jen na matku. Můj domov – to je visící meč nad krbem a vysvětlující Vesemir.

„Já také nemám doma takový obraz,” promluvila Elzee, která se tiše objevila za ním.
„Matka zabila otce krátce po tom, co jsem se narodila. Za to co mi provedl. Nezvládla mu odpustit. Nemám ani jednu jedinou jeho kresbu, neznám ani jeho podobu. Nic."