Bylo časně z rána a les se ještě topil v cárech mlhy. Čekal jsem na záběr něco přes hodinu, i prsty jsem mě ztuhlé od mrazíku. Sice, teplo již bylo, ale i tak… Asi jsem neměl tak brzy chodit. Jenže, patřím mezi ty, kteří si pro snímek raději přijdou dřív, než pak lomit rukama, a nadávat si, že jsem přišel pozdě.
I když, zdálo se, že i les ještě spal. Vůkol hrobové ticho. Zaposlouchal jsem se do lesa. Jen listy ševelily, jak si s nimi vítr pohrával. Zkontroloval jsem ostření. Jestli je na manuál. V pořádku. Praskla větvička. Že by?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit