Perníkové srdce jako záchrana

Budivoje probudily první ranní paprsky. Je mu zima a hlavně mu kručí v břiše. Otevře svou příruční aktovku. Jediné, co je v ní k snědku, je perníkové srdce. Chtěl je věnovat manželce, teď je ovšem nucen sežrat je sám.
Zakousne se do srdce a přemýšlí. Proč vlastně srdce není párový orgán? Kdož ví, jak by to fyziologicky fungovalo. Asi proto, že je tak jedinečné, se srdce stalo symbolem.
Srdce jej zasytilo. Na jak dlouho, ale? Jestli brzy nepřijde nějaká záchrana, tak tam srdce z jeho mrtvoly sežerou nějací mrchožraví ptáci a on své ženě už žádné srdce nevěnuje. Hrůzná představa!