Atentát

Elánius se pohledem na pódium ujistil, že je Patricij naživu, a dal se do pronásledování střelce, než zmizí z náměstí pryč.
Teprve když zjistil, že byl nalákán do zazděné aleje na Stínově a od ústí uličky ho odřízlo několik hřmotných postav, došlo mu, že se neměl do pronásledování pouštět sám.
Když se na něj útočníci vrhli, myslel, že umře; pak se mu zdálo, že se odněkud shora spustila postava v černém.
Elánius se oháněl obuškem a mečem, polohu tajemné postavy prozrazovaly jen záblesky dýk a chroptění umírajících padouchů.
V nastalém tichu na sebe Elánius a Vetinari kývli. Víc nebylo potřeba.