Všechny pramínky našeho kopce se slévají dohromady. Společně mizí v potrubí.
Vodovodní kohoutek nesměle vykukuje z betonového sloupku uprostřed ničeho. Kolem je živo. Je jediný pro dvacet domácností! Dějí se tu věci...
V čůrku vody tančí nymfy. Krásné. Tajemné. Ladné křivky zahalené v průsvitné plátno omývají snědá těla. Dlouze rozčesávají havraní vlasy. Procházející cudně klopí zraky.
Jedna je jiná. Podivně přízemní. Netančí. Docela obyčejně se myje.
Na její vodní vystoupení se stojí fronty. Když si šamponuje vlasy, každý se zastaví a zírá. Otevřeně. Neomaleně. Při holení nohou, celá vesnice šílí.
Až jednou voda přeteče a nymfa bouchne do mydlin.
Sbohem vodovodní kohoutku. Ode dneška se koupu v lavóru. Mezi čtyřmi stěnami.
Fascinuje mne, jak poeticky
Aplír
Fascinuje mne, jak poeticky umíš popsat obyčejné věci a děje. Ve tvém podání zkrásní podobně jako žena, která se nalíčí.
Bílá víla
medvedpolarni
zmizela. Kohoutek roní opuštěné kapky. Mydliny popraskaly. Vesnice pláče. Brum.
Vesnice si jistě našla jinou
Banepa
Vesnice si jistě našla jinou zábavu. Ostatně, zrovna sem dobrovolníci jezdí často.
To je zase úchvatně popsané.
Terda
To je zase úchvatně popsané.
Krásně napsané. Onu nymfu
Dede
Krásně napsané. Onu nymfu však naprosto chápu! :)
Úplně živě to vidím
Aries
Úplně živě to vidím
naprosto plasticky popsáno,
Tora
naprosto plasticky popsáno, jako kdybych tam byla
Živé, krásné
Apatyka
Živé, krásné
To se nedivím! :) Parádně
Rya
To se nedivím! :) Parádně napsáno.
Krásně poetické, až na to
Aveva
To asi nikdo. A co teprve
Banepa
To asi nikdo. A co teprve holení nohou s publikem...
Bůh nás stvořil
medvedpolarni
chlupatý. Brum.
Pravdu díš, čeho je moc, toho
neviathiel
Pravdu díš, čeho je moc, toho je příliš