Člověk se učí tím, že do stejných řek vstupuje i nevstupuje a že po jejich vodě pouští své názory. Všechno totiž podléhá entropii a jen to, co se jí přizpůsobí, přežije. U příběhu je třeba pamatovat, že roste a dospívá (mnohdy v jiném čase než autor sám) a bude-li mu zabráněno ve změně, zakrní (oba). Zbudou jen oči pro pláč vyloupnuté z hlavy pevně si stojící za svým (doslova, protože neměnné názory způsobují slepotu).
Je-li člověk o něčem pevně přesvědčen, měl by si pro jistotu hýčkat i druhý (třetí a čtvrtý) názor. Nikdy totiž neví, kdy se mu budou hodit.
Uvědomuji si, že kroužím okolo tématu ve vzdáleností více než přípustné. Tiše však doufám, že využití zlomku z Hérakleitových slov je sice alibistickou, ale přece jen alespoň nějakou, vazbou na opravdu starou školu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Joj!
Rya
Joj!
Výborná úvaha, ostatně jako
Kirsten
Výborná úvaha, ostatně jako vždy.