„Jaká čest, madam. Co vás k nám přivádí?” bledý chlápek, poklusávající vedle Reginy, zní ustaraně.
„Soukromý výlet za krásami Prahy,” usměje se Regina. „Nebojte, Johne, nejsem tu na inspekci.”
Muž se trochu uvolní a starost na jeho pohublé tváři nahradí únava.
Přitom býval takový ďábel. Víno, ženy, zpěv a odpočinek až v hrobě, vzpomene si Regina, jak se točíval kolem její tehdejší mentorky. A i kolem ní, když začala dospívat.
Nemoc mu ulámala rohy, pomyslí si trochu smutně. A já ho teď zlomím definitivně.
Netěší ji to, ale intuice jí říká, že jiná cesta není a ona své intuici věří.
John Smith sice má nudné jméno, ale nudný patron rozhodně nebýval. Ale co bylo, bylo. Poslední dobou je spíš na umření. A teď se navíc stal figurkou ve hře, ve které se na jednotlivce nekouká. Ještě, že to zatím netuší.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To zní dost zlověstně.
Terda
To zní dost zlověstně.
Jo, holt je na špatném místě
zirafice
Jo, holt je na špatném místě ve špatný čas. Alespoň pro něj je to špatné místo a čas.
To je smutný, holt nikdo
Aries
To je smutný, holt nikdo nemládne
To sice nemládne, ale Johna
zirafice
To sice nemládne, ale Johna nedostal ani tak věk, jako genetika. Smůla, no.
Nikdy mě nepřestane
MissDreamer
Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik děje a emocí se dá nacpat do sta slov. :3
Díky, jsem ráda, že se to
zirafice
Díky, jsem ráda, že se to podařilo
No teda, začíná mi ho být
Tora
No teda, začíná mi ho být líto
Já bych ho tak nelitovala. On
zirafice
Já bych ho tak nelitovala. On je jinak dost sebestředný hajzl :).