Tolik let jsem o ní snila, že se v mé mysli proměnila v ráj, v zázračené řešení všech problémů. Představovala jsem si její kouzla i nešvary. To, jak umí člověku zamotat hlavu, i to, jak dokáže být nepříjemná. To, jak je s ní obyčejný, každodenní život jiný, i když se vlastně téměř neliší od toho bez ní. Jenže už ten pocit, že jsem součástí něčeho tak velkého, mi stačil k tomu, abych po ní toužila. Milovala jsem ji dlouho před tímto okamžikem. Teď tady stojím a pozoruji ji, tu krásnou neznámou Prahu s milionem drobných kuliček světla roztroušeným v ulicích.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
:)
strigga
(vždycky si vzpomenu na tu povídku, co jsem od tebe jednou dostala s tou sbírkou..)
A vůbec, je to krásně deštivý. Jedna z takových těch chvilek, kdy si naivně myslím, že tě chápu. (A teď jsem si vzpomněla, že poslední z těch chvilek byla v prosinci, když jsem poslouchala tu Glassovu skladbu, a je mi to najednou ještě bližší a jdu si ji zase poslechnout.)
Praha... Nikdy jsem nikde
Lee
Praha... Nikdy jsem nikde jinde nežila, takže jsem o ní ani nesnila, ale nikdy bych nechtěla žít jinde než tady. Moc hezky napsané. Kachna.
Taky nic jinýho neznám, ale i
Terda
Taky nic jinýho neznám, ale i když ráda vyrazím někam ven, do lesů, tak tady jsem Doma. Krásné :-)
... <3
Carmen
... <3
Přesné. <3
Dangerous
Přesné. <3