Nadoraz

Z puklin se derou tisíce oslnivě zářivých mravenců.
Evžen vztáhne ruce, vytrysknou rudé plameny.
Hruď se může rozskočit zběsilým páděním srdce. Do uší se tlačí drtivý rachot, pulsuje ve stejném zuřivém rytmu, úder za úderem, rána za ranou, zážeh za zážehem, zášleh za zášlehem.
Mravenci couvají zpět, trhliny se pomalu zacelují, tlukot srdce zvolňuje, rytmus pokulhává, ohlušující dunění bubnů se mění na řinkot ledové tříště.
„Dost! Přestaň!“ křičí Xénie. Objetím kouzlo přeruší. „Zabíjíš se!“
Evžen omámeně vzhlédne očima jako hluboké temné jámy v síti ostrých vrásek a zhroutí se jí do náruče. Připadá jí lehký a křehký jako věchet slámy.