Třiapadesátý den

Na rohu jsou teď Vietnamci, dřív tam býval sekáč a ještě dřív starožitnictví, ale tady to možná býval sexshop a předtím řeznictví. Neptám se, potřiapadesáté míjím zamřížované dveře a zastavuji se na semaforu, zase blikla červená ve chvíli, kdy jsem se na něj podíval, to je tady stejné jako doma.
V protisměru jde stařena s taškou na kolečkách, vnímám ji jako přes sklo, jako všechno ostatní, co patří do téhle druhé Prahy, ve které jsem se najednou ocitl před třiapadesáti dny.
Vypadá úplně stejně jako ta moje. Liší se jen tím, že tady nic nevnímám. Jako kdybych sám přestal existovat.