První výbuch vojáci ani nezaznamenali. Bylo to ještě z hodně velké vzdálenosti a navíc takových slyšely hned několik denně, něco takového je už nemohlo rozhodit. Druhý je už přiměl pozvednout zrak od svého týdenního přídělu tabáku. Při třetím už bylo pozdě, protože ten přišel už z druhé strany. Ještě pár vteřin byl ale klid. Vojáci si nechtěli přiznat, že to, čeho se nejvíce obávali, se stalo realitou. Pak už byl jen chaos. Někteří do sebe stačili ještě nalít poslední kapky alkoholu, pak ideálně popadli pušku a vyšli vstříc svému osudu. Zachránit si život nebo hájit vlast? Tihle vojáci měli jasno…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit