49. kapitola

Minuly Vánoce a přelom roku, Saskii opět začalo zkouškové období. Stejně jako v předchozích semestrech to v praxi znamenalo, že Saskie chodila do kavárny jen sporadicky, vyloženě se pouze odreagovat od učení se na zkoušky. Rafaelovi to ovšem pranijak nevadilo, byl přešťastný, že se provoz podniku znormalizoval. Takže i větší porci běhání okolo hostů pohodově zvládal.
Jednoho dne Saskie dorazila do kavárny po úspěšné poslední zkoušce a vrhla se opět do obsluhy zákazníků. A toho večera dorazil do kavárny Otakar Féfrda, dá se říci, že tentokrát tam vletěl téměř jako tajfun. A zahalekal na Rafaela:
"Rafe, mám pro tebe novinku!"
"Jakou?"
"Možná jsi už registroval zprávu, jak jeden týpek škrtil jednu slečnu, a kdyby nezasáhl náhodný kolemjdoucí, tak by ji snad uškrtil."
"Ne, takovým zprávám se v zájmu svého duševního zdraví vyhýbám..."
"Proč ti to ovšem vyprávím. Víš, kdo byl tím škrtičem? Sádelníček!!!"
"To je tedy něco! Ale musím říct, že mě to zase až tak nepřekvapuje."
"Dnes jsem měl jednání u soudu. A když jsem odcházel, tak jsem tváří v tvář potkal Sádelníčka, jak ho v želízkách vedou k jednání o vazbě. A venku jsem ještě registroval reportéry s kamerami, takže toho bude plný bulvár. Člověče, škoda, že jsi to nemohl vidět na vlastní oči, z toho bys snad měl orgasmus."
"Já myslím, že orgasmus mi přinášejí přece jenom jiné situace," usmál se Rafael a musel se přemáhat, aby se nekoukl směrem k Saskii, neboť toto by mu připadalo indiskrétní. A ještě konstatoval:
"Vrtichvost bude mít práci."
"Vrtichvostovi tuto práci ani trošičku nezávidím," odvětil Féfrda. "Rodina Sádelníčkova bude od něj očekávat nemožné. Vidím to na souboj soudních znalců, zda to bude pokus o vraždu, nebo pokus o těžkou újmu na zdraví. Ať tak či onak, byť v justici není dopředu nikdy nic jistého, Sádelníček půjde s pravděpodobností hraničící s jistotou natvrdo bručet do lochu."
"Dobře mu tak," zhodnotil situaci Rafael.
Saskie tento rozhovor poslouchala velmi zkoprněle a až za okamžik se vzpamatovala a špitla:
"To je šílené. Jaké já měla štěstí..."
A nedbajíc na přítomnost hostů, se vrhla na Rafaela, objala jej a zašeptala:
"Ach bože..."
"Vždyť jsem ti přece říkal, že mi můžeš říkat Rafaeli," pravil Rafael a jemně se vymanil z objetí.
Po zavírací hodině kavárny tito dva odešli do bytu vedouce se za ruce. A oné noci se milovali obzvláště vášnivě.