Commedia dell´arte

Flašinet hrál valčík, voněl vanilkový cukr a pod loutkářovýma rukama vítězili věční innammorati. Pomíjiví milenci se procházeli, mluvili o lásce a snili.
Alfred, to musela Klementina přiznat, byl jiný. Nesliboval vzdušné zámky večerů v Paříži, se sebevědomou samozřejmostí koupil jízdenky.
O požehnání otce nežádali. Klementina byla proti.
"Budu si dělat, co chci," řekla.
Zavrtěl hlavou. S úsměvem, ale v pohledu měl chladnou pýchu člověka, který nekompromisně prosazuje svou.
Pobavilo ji to. Hravá vlna dívčího smíchu narazila na útes. Roztříštila se v tisíc třpytivých perel a hebké objetí mořské pěny. 
Pimprlová kolombína se zasmála v ozvěně.
Il Dottore, jak jsi hloupý.