A ještě mnohem dál...

Všechny cesty vedou do Říma, smával se děda, když si ho nadhazoval na klíně. Giuliovi teď připadá, že všechny cesty vedou do Rivy. Tolik lidí pohromadě ještě nikdy neviděl. Jeden jak druhý klopýtají po prašné cestě a shora určitě připomínají obří štrúdl vinoucí se krajinou, z jehož puklin náhodně vykukují klobouky, kabáty, kožené vaky, děti na ramenou. Vyráželi za tmy, narychlo. Snad na týden, nanejvýš na tři, říkali. Než se fronta přežene. Ticho tíží k nesnesení, když mlčí tři tisíce lidí najednou. Mlčí i máma. Není co říct.

Když se před ním konečně rozprostře jezero Garda, připadá mu jako moře.