Útěk

Alex upaloval. Kličkoval mezi domy a nezastavoval. Začala ho zpomalovat tíha zbraní, které s sebou nesl. 

Zastavil se u jednoho kontejneru a schoval za něj tašku se zbraněmi, jednu si ale pro jistotu vzal. Pak pokračoval v běhu. Autem jet nemohl, to by bylo až moc nápadné. Bude se pro něj muset vrátit. 

Uběhl dobrých osm kilometrů, než přešel do chůze. 

Když se mu podařilo už za šera dostat domů, konečně si mohl oddechnout. Děsně se mu ulevilo. 

V obýváku seděla Sofi, dívající se na něj zamyšleným pohledem. 

Alex jí ze samé radosti vtiskl polibek. "Jsem doma, sluníčko," zazubil se.