Nějak mi jdou letos jen ty depresivní texty, pardon.
Jen vítr
A ocelově šedé nebe
A sasanky a petrklíče, co se smutně chvějí
Snad beznadějí
A já jen vyhlížím Tebe
Co je člověk, že na něho pamatuješ?
Někdy má tak strašně málo síly
A nebo příliš mnoho?
Neopírá se o nikoho
Vyhlížím trhlinu v mracích
Je mi zas do breku
Prosím, jen okamžik tvého doteku
Naděje už se mi ztrácí
Pamatuješ?
Jen jeden polibek na tvář
Nebo mě pohlaď svou mocnou silnou dlaní
Jsme odhodlaní?
Kde je tvá zář?
Mrzne mi srdce v hrudi
Snad odletím s listy od podzimu
Snad…
Nebo to neprominu?
Vzpomeň...
Někdy se člověk neprobudí.
Pro vysvětlení by asi bylo dobré podotknout, že jsem využila svého oblíbeného fenoménu, kdy, když jsou příznivé podmínky oblačnosti, občas trhlinami v mracích prosvěcuje sluneční světlo a vytváří vyloženě tenké sloupce (paprsky) světla. Tomuto se (asi bych řekla, že lidově) říká Boží prsty. Netuším proč. Minimálně tomu tak říká moje máma :D. Mám to ráda, ráda to fotím a asi to je celkem důležité, aby bylo vidět v drabble téma. Takže takhle. Je pozdě a nechce se mi k tomu hledat obrázek, tak snad je to z popisu pochopitelné :D
Jo a pozornější si možná všimli, že jsem si půjčila a trochu pohrála s veršem 5 z Žalmu 8.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Komentáře Drabble 2026 (3)
To je nádhera Už to mám v…
Aplír
To je nádhera Už to mám v oblíbených.
Já od tebe ráda budu číst…
Esti Vera
Já od tebe ráda budu číst cokoliv, i když je to temné, pořád je to skvěle napsané
Trhliny v mracích a…
Esclarte
Trhliny v mracích a ojedinělé, ale o to silnější proudy světla jsou velice působivé.