Psáno v rámci mé letošní výzvy - každý den jeden padouch, pěkně podle abecedy.
Smrt postavy.
Vítr byl studený, ale Kallor ho sotva vnímal.
Viděl jen ji. Stříbrná liška, dítě… žena…stvoření… s mocí, která neměla existovat. Takové věci vždy končily stejně. Říše hořely. Lidé umírali. Věděl, jak to bude pokračovat. Už to viděl… mnohokrát.
„Je čas,“ řekl tiše.
Whiskeyjack neustoupil.
Hlupák.
Kallor zaútočil bez váhání. Znal sílu svého protivníka. Znal i jeho slabost.
Meče řinčely. Krev stříkala.
Vlastně si ho vážil. Ale co je smrt jednoho smrtelníka ve srovnání s během světa?
Jeden život za tisíce. Vždy to tak bylo. Vždy to tak bude.
Ignoroval její výkřik.
Dějiny ho jednou pochopí.
A pokud ne — přežije je.
Kallor odchází s pocitem dobře vykonané práce. Zítra... zatím si myslím, že to bude Lucius Malfoy, ale možná se zkusím vydat do nějakých méně obvyklých fandomů :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Komentáře Drabble 2026 (2)
I když jsem četl Malazské…
Dirk
I když jsem četl Malazské knihy padlých dvakrát, pořád nechápu, kde se vzala Kallorova moc. Nicméně v souboji s Whiskeyjackem hrála roli hlavně náhoda. Mně se líbí, jak jsi to napsala.
Malaz můžeš číst pořád…
angie77
Malaz můžeš číst pořád dokola a některé věci stejně nepochopíš...