Když nasloucháš, nejsou slova potřeba

Když stojíš tváří v tvář vycházejícímu slunci, které tě svými paprsky hladí po tváři
Když po dlouhé noci vylezeš ze spacáku a široko daleko jsi jen ty a hory
Když uslyšíš zpívat ptáky a cosi hluboko v tobě se samou nádherou zlomí
Když se podíváš do očí druhého a radostí budeš plakat
Když se tvá duše ztiší a najednou uslyšíš, co šeptá moře a zpívají nebesa
Když tvé srdce naplní láska
Když si poprvé po letech znovu pomyslíš, že život za to stojí

Pak už nebude existovat nic, co bys mohl říct

Tváří v tvář nekonečnu jsou všechna slova zbytečná