Skoro pridět rassvět
Bývá nám ticho jako dětem zima
tak dávno není kdy
vymlouváme se na jindy
a dlouho budeme se ještě vymlouvat
Jsme jako potmě vypáraný steh
a co vše nevíme a co jsme neslíbili
Jsme jako vzhůru obrácený déšť
Jsme naruby v té chvíli
kdy pravda podobá se prstu na ústech
Později té noci pozvala Sergeje do salónku. Ukazovákem obtahovala růžičkové vzory vyšité na ubrusech a slova řezala jako trny.
Podala mu ten osudný dopis. „Čtěte,“ řekla. „Abyste věděl, že až doposud jsem jim sloužila. Nikdy vám neodpustím Lvovu smrt, ale nejsem o nic lepší než vy. A proto s vámi zůstanu. Nezajímá mě pravda, Sergeji Pavloviči, ale důvěra.“
Položila mu ruku v rukavičce na hruď; nejintimnější gesto, které jejich manželství za poslední rok poznalo. „A našich společných let nelituji.“
Nejistě její dlaň přikryl svou. „Ani já,“ opáčil tiše.
Venku se schylovalo k rozednění a vlněné růže jako by trochu porozkvetly.
Stále v zásadě přímá linie a tentýž večer, který tímto drabbletem úspěšně uzavíráme, takže navazujeme prakticky na tohle: http://sosaci.net/node/6795
Pro fajnšmekry doporučuji porovnání s tím, jak Sergej Tamaru žádal o ruku :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Drabble je nádherné a báseň
Drabble je nádherné a báseň ještě o něco nádhernější. Ta poslední věta to korunuje!
(tenhle komentář je samosebou od Ryi, seid nic nekomentuje ;) )
Jéje, děkuji! :)
Jéje, děkuji! :)
souhlasím, je nádherné
souhlasím, je nádherné
Jo moc krásné
Jo moc krásné
A přese všechno je třeba si
A přese všechno je třeba si zachovat úrověň...
Já často nekomentuju, protože bych dokola opakovala, že je to krásné a úžasně ruské a rusky krásné a... a strašně se mi to líbí.