Sbohem a šáteček

Rodná hrouda je nástupiště a Lucovi se trochu třesou nohy. Kolem je plno mužů, žen a dětí. Objetí, polibků, slz.
Vtom mu kolem krku skočí dívka s mašlí ve vlasech. Je hrozně hubená. Luc má pocit, že ji nedokáže pořádně chytit.
„Bráško,“ vzlykne Belgie. Maličko se odtáhne a pohladí ho po tváři.
„Jsem zpátky,“ zamumlá Luc a konečně si to začíná uvědomovat.
„Vypadáš jako partyzán,“ usměje se Belgie a dotkne se šátku kolem jeho krku.
„Ten je na znamení,“ vysvětlí Lucembursko. „Slovinci si všimli, že na německé vojáky mluvíme moc francouzsky, tak jsme se dohodli, že po sobě nebudeme střílet.“