Jednou to přijít muselo. Tonička a Roland se na sebe podívali a usoudili, že je třeba se výzvě postavit čelem.
„No, takže, když se tatínek a maminka mají moc rádi…“ zkusil to Roland. „A znají se už delší dobu… a když společnými silami porazí pár nadpřirozených bytostí, to taky pomáhá...“ Posunul si brýle na nose a zaváhal.
Při představě, že by toto téma přenechali místní odbornici na slovo vzaté, se Tonička zhluboka nadechla a pustila se do vysvětlování.
„…a nakonec jsme museli vyhnat všechny Nac mac Fígly zpod postele.“
„Z toho jejich povzbuzování mám dodnes noční můry,“ přikývl zrudlý Roland.
So, 2010-04-10 22:19 — Ebženka
Uááá!
Slzím smíchy, to je nádhera!
So, 2010-04-10 13:30 — angie77
Jupííí
Nádherný zeměplošský drablík. Tak Toničce s Rolandem to nakonec vyšlo, vida. A Fíglové, ti aby se nemotali na těch nejméně vhodných místech:-)
So, 2010-04-10 16:35 — Lejdynka
Dokonalé! Zaprvé, moje
Dokonalé! Zaprvé, moje milovaná Tonička, zadruhé šťastný konec s Rolandem (který je taky naprosto IC), což jsem jim od začátku přála, zatřetí představa povzbuzujících Nac mac Fíglů pod postelí (což je naprosto přesně kanonické, ty bestijky by to určitě udělaly), začvrté 'odobrnice na slovo vzatá'... prostě a jednoduše skvělé. Jo, kromě toho, že Roland má brýle, mě úplně nadchlo, jak byl roztomile zrudlý :)
So, 2010-04-10 10:03 — KaTužka
Tak tady nemusím hledat ani
Tak tady nemusím hledat ani ty-víš-co. Moc povedené:o).
So, 2010-04-10 09:57 — Aveva
Božíčku! :o) Ale jsem moc
Božíčku! :o)
Ale jsem moc ráda, že to tihle dva nakonec zvládli. I přes to povzbuzování ;o)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit