Omlouvám se. Kdybych měla víc času, snad by to bylo lepší.
Rose jako dítě věřila, že pokud si něco bude přát opravdu moc, tak se jí to splní.
Když si hrávala s kamarády na schovávanou, přála si být neviditelná.
Když vylezla na příliš vysokou zeď a bála se skočit dolů, přála si mít křídla.
Když po ní matka chtěla, aby vynesla koš se smetím, přála si zjistit, že je ztracená princezna.
Když jí bylo smutno, seděla schoulená na parapetu okna a přála si, aby jí někdo daroval kousek nebe.
Ale teď byla dospělá a onoho dne, kdy opět odcházela do práce v obchodním domě, si na svá dětská přání už nevzpomínala.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je náhodou super! A skoro
Danae
Díky!
Jacomo
Díky! Jsem ráda, že se líbí. Doktora teprve objevuji, takže o výročí jsem nic netušila :-)
Vůbec se neomlouvej, je to
Smrtijedka
Vůbec se neomlouvej, je to moc dobré. Je v tom (pro mě) taková příjemná nostalgie :).
A to byl den, kdy se přání
Profesor
A to byl den, kdy se přání splnila...
Hezké drabble.