Ve vysílačce to zapraská.
„Q? Jak daleko ještě?“
Jeho hlas je jak kus ledu.
„Asi třicet metrů. Rovně,“ odpovím.
„Tady nic není. Q?“
„Aha. Nic. V tom případě se vrať, 007. Padesát metrů. Měly by tam být dveře.“
„Doprdele, Q!“
Zašklebím se na monitor.
„Je to jen ruská ambasáda, 007. Ne vesmírná stanice. Dostaneme tě ven. Nech to na mně.“
„To poslední mě má uklidnit nebo vyděsit?“
Pokrčím rameny. Když mi M před třemi hodinami předával velení, ptal jsem se stejně. Než stačím odpovědět, otočí se jedna z kancelářských krys a divoce mává rukama.
Aha.
Rusové o nás už vědí.
Tohle téma mi docela naložilo, a to ze začátku vypadalo tak slibně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit