Nelehký úděl nezneuznaného umělce

Důkladným studiem dospěl k jednoznačnému závěru:
Nejlepší umělci byli (tedy dočasně) nedocenění a zneuznaní.
Mluvili o kumštu, kterému ti omezenci nerozumí, o výsostném umění stvořeném pro umění samé.
Zmítali se v existenciálních krizích, pochybnostech a depresích, živili se plesnivými kůrkami a črtali díla doslova na útěku před věřiteli; pár desítek let na to si tím zajistili nesmrtelnost.
Před první výstavou se tedy snažil, aby jeho dílo vypadalo odpudivě, aby jeho myšlenky nedávaly smysl ani obskurním šílencům, aby ho kritika nenáviděla.
Pak přišel večer V.
Zbožňovali ho.
Předháněli se ve chvále i kupování.
Všechno špatně.
Seknul s uměním a začal chlastat.