03 - Jasmínka a Jarmilka

Někdo má koníčka náročného na čas.
Někomu jeho záliba zabere spoustu prostoru.
My máme doma jednorožce. Všude a pořád.
V krabici se stužkami bydlí dokonce dva. Jasmínka a Jarmilka. Jasmínka má srst temnou jako noc a hřívu v barvách pavího peří. Jarmilka je sněhově bílá a v její hřívě se leskne slunce. Ideálně se doplňují.
Stužky máme ve všech barvách duhy. Když se Jasmínka s Jarmilkou ráno probudí, pomůžou jedna druhé vybrat stužky v barvách, které se hodí k jejich momentální náladě. Zaplétají si je navzájem do hřív a do ocásků. Když obě usoudí, že jim to sluší, vyrazí do koupelny.
V koupelně máme zrcadlo. Je to krásné zrcadlo. Veliké a lesklé. Je před ním police. Na polici stojí kelímky s kartáčky a zubní pasta.
Jasmínka a Jarmilka se na polici vyšplhají. Pak se procházejí před zrcadlem a nakrucují se, aby se viděly ze všech stran. Ve vzájemné shodě švihají ocásky a kochají se barvami poletujících stužek. Jenže když se soustředí na stužky, nevšímají si zubních kartáčků. A co udělá kelímek se zubním kartáčkem, když jeho stabilitu naruší švihnutí jednorožčí oháňky? Spadne.
To se stane, že něco omylem shodíte. Na tom nic není. Jen Jasmínka s Jarmilkou mají nepěkný zvyk nechávat shozené kartáčky ležet na zemi. To by se dělat nemělo. Každá věc, která opustí svoje místo, by se na něj zase měla vrátit. Když se na své místo nevrátí, budeme mít problém ji najít, až ji budeme potřebovat. A tak večer hledáme kartáčky a občas si čistíme zuby nasucho, když se tuba zubní pasty zakutálí až pod pračku.
A takhle to Jasmínka s Jarmilkou měly pořád. Nezvedly ze země kartáčky. Nevylovily mýdlo z vany. A stužky, které jim při poklusávání po bytě sjely ze žíní, nechaly jen tak ležet na zemi. Proč taky ne, v krabici jich bylo dost.
Jenomže žádná krabice není bezedná. Stužky nakonec došly. Jasmínka s Jarmilkou stály proti sobě v prázdné krabici a bezradně se na sebe dívaly. A protože jsou to chytré kobylky, došlo jim to docela rychle. Obešly spolu celý byt. Posbíraly všechny poztrácené stužky. Znovu naplnily krabici.
Od té doby už zase mají na výběr ze všech barev duhy. Pořád mění stužky podle nálady, ale teď každou stužku, která spadne, seberou a vrátí do krabice. A dělají to tak se vším. Naše kartáčky jsou stále na svém místě a v pohotovosti. Takže už si ani nepamatuju, kdy naposledy měl někdo z nás zubní kaz.