06. Cestovní taška

Nerissa si založila ruce v bok a přeletěla pohledem svůj pokoj, který vypadal, že právě přečkal zemětřesení. Uprostřed nepořádku seděla prázdná cestovní taška s iniciály LK a velký zelený batoh. Tahle dvě zavazadla měla za úkol – v ideálním případě – pojmout kupy oblečení, několik knih, dvě baterky, přísady a pomůcky pro výrobu lektvarů, lékárničku, skicák a tužky, baterie, troje boty, prostě všechno, co může čarodějka potřebovat během šesti týdnů na tropickém souostroví.
Na vrcholu jedné hromady ležel obsah otcovy krabice. Nerissa nepochybovala, že se v poznámkách skrývají odpovědi na množící se otazníky kolem expedice, jen je stále neviděla.
Ozvalo se zaklepání a dovnitř vstoupila teta Gretchen.
„Ty se stěhuješ?“ zeptala se pobaveně.
„Skoro,“ pokrčila Nerissa rameny, vzala do ruky hromádku kalhot a položila ji do tašky.
Teta Gretchen zvedla malou krabičku s dopředu směřující anténou a stupnicí s ručičkou. „Vážně potřebuješ vlastní měřič magického potenciálu? Nebudou tam mít svůj a lepší? Pokud si dobře pamatuji, tak tenhle Leo kdysi koupil někde v Bruttiu na tržišti.“
„Vždycky se hodí mít náhradní. Podáš mi prosím tu termosku?“
Gretchen jen s úsměvem zavrtěla hlavou, podala jí požadovanou věc a odešla.
Balení Nerissa zabralo skoro celé odpoledne, ale nakonec dokázala do obou zavazadel našlapat skoro všechno, co potřebovala. Pravda, vynechala pár kousků oblečení, ale stejně plánovala prát.
Nakonec si na postel rozložila několik map, topografické, vegetační, politické. Její otec se uměl podívat realitu kolem sebe a pak ji dokonale věrně přenést na papír, Nerissa si někdy připadala, že má opačnou vlastnost. Při pohledu na čáry a barvy, znázorňující vrstevnice, řeky, porost nebo silnice, jí před očima vyvstával ostrov. Tam, kde nestačila fantazie, jí vypomohly dávno zasunuté vzpomínky. A Morinkay, zelené a černé Morinkay v modrém a bílém moři, čekalo.