11 Obrázky

Být dospívajícím gilthanem na Xurhu je náročné.
Gilthanů je na celém kontinentu méně než obyvatel v průměrném provinčním městě.
Je pro to dobrý důvod - lépe nám vyhovuje chladné podnebí, a na to je Xurh moc na jihu.
Když se k tomu přidá vysoký intelekt, sklony k samotářství a nezvyklé sexuální preference, není divu, že přijdou trable.
Každý dorostenec si myslí, že ho rodiče nechápou. V mém případě ani nemohli, neměli na to mentální kapacitu. No a ani se nějak zvláště nesnažili.
Jsou horší rodiny, to určitě.
Mě alespoň nikdo nemlátil ani neošahával, nebo něco podobného.
Kapesné malé a spousta volného času.
Lámání šifer je k tomu docela zábava, prolomit heslo na placenej uzel s úchylnym pornem je pak zábava s přidanou hodnotou.
Jeden datafort vypadal obzvláště slibně. Zabezpečení nadprůměrné, vlastně, bylo až moc dobré, ale to mi tenkrát nedošlo.
Že se jedná o korporátní archiv tajného výzkumu mi došlo až když do dveří vtrhla benga a já porvé čučel do hlavně aktivního blasteru.
Dostal jsem na výběr - půl roku v base a záznam anebo nástup na vojnu.
Tak jsem si vybral námořnictvo, že by mi rodiče zaplatili studium theurgie byl stejnak nereálnej sen.

Někdo tvrdí, že se historie opakuje.
Je to tak, protože se lidi nepoučí, anebo zapomenou.
Já se napoprvé nepoučil dost.
Jako poručík jsem měl dobré místo na základně v Luthussu.
Dohlížení na bezpečnost systémů základny je vlastně docela snadná práce.
Tak snadná, že se jeden začne nudit.
To pak třeba začne pročítat na první i druhý pohled nevinnou komunikaci na fórech a odhalí systém tajných zpráv vedoucí k síti šmelinářů a prosperujícímu černému trhu.
Mohl jsem to ohlásit a vše by bylo OK, jenomže co z toho - metál?
Stabilní příjem extra, jako držhubné, a mírná pomoc s vylepšením utajení, se jevilo jako mnohem lepší možnost.
I to by nejspíš bylo v pohodě, kdybych nestrkal nos hlouběji, a hlavně udržel na uzdě chtíč.
Jednou přišla zásilka. Odesilatel ´Zindt´ znamenalo, že se jedná o horké zboží.
V papírech byla poznámka TN00007, což mělo znamenat věci související s astrálem, sexuálního charakteru.
Kdybych nebyl rozptýlený a nedočkavý, možná bych si všimnul, že někdo blbě opsal číslo.
Na bedně ve skutečnosti bylo TN00001.
S bojovým démonem nastaveným na ničení a vraždění není dobré povyražení.
A taky se to jen tak neututlá.
Čekal jsem degradaci, vyhazov, možná i vězení.
Přišla ale další nabídka, která se neodmítá.
Pozvánka k zasvěcení v Deranthu.
Nevím, co by se stalo, kdybych odmítnul - zmizel bych, měl bych nehodu, anebo mi jen důkladně vymazali paměť, to už se nedozvím.
Já to bral jako ocenění toho, co jsem, a mého potenciálu.
A také cestu, jak pokračovat ve slibné kariéře s mírným zaškobrtnutím a o pár let opožděným povýšením.
Také jsem si vzal ponaučení. Některé události se nedají opakovat do třetice.

Pozice na Kotarnu je zajímavá.
Ano, je to synonymum pro nebezpečná, smrdící průserem, prakticky nesplnitelné zadání.
Jako hlídat banku, do které nadřízení pozvali pět superzlodějů a udělili jim VIP status.
Nemožné?
Pro většinu důstojníků bezpečnosti co znám ano.
Já mám dvě výhody. Sebe, a tuhle loď, jejíž vnitřní senzory jsou o dost lepší než na běžných plavidlech.
Je jasný, že každej z těch pěti něco kuje.
Otázkou je, kterej co.
To je důležitý vědět, abych mohl rozhodnout, co se skřípáním zubů nechat běžet a kde zakročit - a kdy.
Generál si pomalu omotává okolo prstu posádku.
Zřejmě doufá, že mu mezi řečí o lodi vyklopí i to, co ani sami neví. Dobrej způsob jak obejít nepřístupnost kritických částí lodi.
Otevřeně nedělá nic špatného, takže jej většina přestala vnímat jako hrozbu.
To, že prolomil zabezpečení, aby se během bitvy dovolal na můstek, znepokojuje nejspíše jen mne.
Nebyl to kritický systém, nicméně pro příště jsem preventivně zesílil hesla všude.
Mawler se tváří jako neviňátko, ale přitom se nenápadně vrtá v lodních systémech.
Nebýt Dagillanovi obsese s pipláním se v dokonalosti "velkejch bouchaček" a Lavientovi důkladnosti, nejspíše by si nikdo nevšiml.
Ať si myslí, že mu to prošlo, zatímco já nainstaloval extra pojistky ke kritickým systémům.
Xaatych provokuje všechny kolem, evidentně testuje půdu a co si může dovolit. Je evidentně trochu z formy.
Tváří se, že mu o nic nejde, což znamená, že naopak jde o hodně.
Pak tu máme ty dvě.
Stejné v tom jak jsou nebezpečné a nevyzpytatelné, ale jinak jak oheň a mráz.
Zatímco jedna neustále pokouší limity, druhá jakoby nevinně balancuje na hraně.
Jedna sotva kdy vyjde z kajuty, druhá neustále bloumá po lodi.
Obě dvě by tu nejraději převzali velení.
Možná mám štěstí, že jich tu máme pět, a ne jen jednoho z nich.
Zatímco intrikují mezi sebou, alespoň se o nich dozvím co nejvíce.
Věřím, že časem odhalím, kdo stojí za tou záhadnou otravou/neotravou.
Mawler si určitě myslí, že to je jen mezi ním a doktorem. No ne této lodi...
Už teď vím, že všech pět tu látku v sobě má, a že každý vylučuje nepatrná množství do vzduchu.
Pečlivým pozorováním nakonec přijdu i na to, kdo z nich spolupracuje s tím drakem, co nás napadl...

***

´Ty seš ten nejnetypičtější trpaslík, kterého znám.´
Pokaždé když mi někdo tuhle kravinu řekne, odložím si kredit stranou.
Už od dětství.
Aktuálně mám něco přes deset tisíc.
Kdo u pekla tyhle stereotypy pořád šíří? V dnešní době?
Klasická literatura a filmy jsou toho plný, ale to nikdo nekouká mimo mainstream?
Holt nejsem zarostlá jako orangutám, nemám ráda podzemí a nezajímá mě zlato, sekyry a šutry no. Se nepoto...
Nesnesu, když mě někdo do něčeho tlačí.
Nejdříve to zkoušeli rodiče a nepochodili.
Studovat skutky nesvatých mě lákalo zrovnatak, jako kutání rudy.
Chtěla jsem raději narukovat k mariňákům, fyzičku na to mám a chybělo málo.
Možná nebýt toho pitomce, cvičitele. Neustále do mě hustil ať využiju hlavně sílu, zatímco já jsem technický typ.
Když mi jednou Khorl v žertu doporučil, jestli to nechci zkusit u pilotů, tak jsem to z hecu udělala.
Vzali mě.
Během výcviku jsem si uvědomila, že mi matika jde docela snadno, a kupodivu mne i baví.
Později jsem ještě zjistila, že ne všichni mají dokonalou orientaci v trojrozměrném prostoru.
To, co mi vždy přišlo jako samozřejmé a nezajímavé, evidentně 99,9% osob vůbec nezvládá.
Když jsem pak začala skutečně létat, objevila jsem v sobě touhu dostat se co nejvýš.
Dosáhnout ke hvězdám.
Trvalo to řadu let.
Už jsem to téměř odepsala jako bláhovost, a pak jsem se dozvěděla o vesmírném programu.
Nevím kolik dalších se hlásilo, ale já se dostala na první postavenou plně vesmírnou loď.
Komandérporučík Shalizo Opal - navigátorka hvězdného křižníku Silverdeath.
Když se plní sny, tak pořádně.
Myslela jsem si, že zamilovat se do vesmíru je na mě romantiky až až.
Sotva jsem vstoupila na palubu, potkala Deorona a než se naděju, všechno je vzhůru nohama!
Můj drahý Deoron.
Miliardy kilometrů daleko.
Tak se mi stýská!
A přitom jsem tam, kam jsem se tak zoufale chtěla dostat.
K navigátorce sedící na parapetu, zakoukané do hvězd přistoupil komandérporučík Sofren.
Kdo ví jestli si všiml lesku v jejích očích.
"Promiňte, jestli ruším. Sedíte tu sama u toho rádobyokna. Tak mě napadlo jestli byste se nechtěla k nám přidat? Spolu s doktorem, praporčíkem Ba-Enlilem a Immoni se chystáme hrát Pyramidu moci. Nevím jaký máte názor na deskové hry, ale myslím, že na dlouhé cesty vesmírem to je docela kvalitní zábava. Pravidla nejsou obzvláště těžká a hra je zábavnější když hraje pět hráčů. Inu, co vy na to?"
Pohlédla do šibalských očí až příliš mladistvě vyhlížejícího blonďáka, které ani trochu nepřipomínají ty Deoronovi: "Je to hazardní hra?"
"Ne, hraje se to jen pro zábavu, ale dohrát to trvá čtyři až pět hodin, to vás musím varovat."
"To je v pořádku, směna mi začíná za dvanáct."

***

"Neroztahuj se tolik," plácnul jej po nahém zadku doktor.
Tuommo Sofren se zasmál a převalil na záda: "Já se neroztahuju, chci jen aby ses musel víc přitulit."
"Seš prohnaná bestie! A vůbec, naval ty křupky, nesoukromnič!"
V přítmí doktorovi kajuty panovala nálada, jako po bouřce, která svlažila zem, ale přesto ze vzduchu napětí úplně nevymizelo.
"Tohle je ta nejluxusnější loď, na jaké jsem kdy sloužil."
"Jo, na standardním flotilním lůžku by ses nemohl takhle rozvalovat."
"Myslíš bysme se nemohli ..." umlčel jej doktor polibkem.
"Řekni mi, když máš ten dokonalej zrak, co se ti na mě líbí?"
"To je jasný, přeci ten tvůj sexy zadek!"
"No ne, vážně, jak bys zhodnotil naše kolegy důstojníky? Co třeba lodní mág?"
"Darvaxan! Ten vypadá jak filmovej padouch z éry na přelomu letopočtů!"
"Šéf bezpečnosti?"
"Co bych s nim asi tak dělal? V zadnici má násadu od koštěte, tam už se nic dalšího nevejde. Ten by mi tak na zadek přilepil štěnici."
"A co naše vědkyně, Arania?"
"Ta je rozhodně zajímavá, akorát tedy přístupná asi jako Weghasthizmallir."
"Proslýchá se, že prý kreslí zajímavé obrázky."
"Jo, jestli jeden chceš, stačí když jí budeš delší dobu civět na to její enormní poprsí."
"Lavienta?"
"Hmm. Nevypadá zle, umí se pohybovat. Ale je na něm něco znepokojivého."
"To budou všechna ta jeho vylepšení."
"No nevím, kdo na Xurhu jich pár nemá? Já třeba jsem si kvůli extrémně citlivému sluchu doslova musel pořídit audiofiltry. Spíš mám pocit, jakoby nechápal normální mezilidskou zábavu. Umí organizovat i velet, ale to se nejspíš naučil tak, jako se učíš opravit reaktor."
"Koho tam máme dál, navigátorka!"
"Nevim, možná by jí slušel víc delší sestřih. Ty její zrzavé vlasy by jí zjemnili, kdyby je neměla tak nakrátko."
"Rhydda Ldachcord od komunikací?"
"Vypadá moc průměrně, taková trochu šedá myš."
"Shay Dagillan."
"Tak toho bych bral hned! To jak je částečně feminní a přitom maskulinní, mě fakt bere. Jenomže ho zajímají zbraně a včelaření a pokud by mu zbyl čas na vztahy, tak je na ženský."
"Ty už jsi to na něj zkoušel, že jo?"
"Nedalo mi, alespoň to nezkusit."
"Co naše první důstojnice?"
"Nevím, řekl bych že docela ujde. Málokdy jsem jí viděl mimo můstek."
"A když už jsme u toho, co naši pasažéři?"
"Tak do toho bych se raději nepouštěl. Navíc, jak hodnotit někoho, kdo se může změnit na cokoli se mu zachce?"
"Ne všichni se mění."
"To neznamená, že nemůžou."
"No ale přeci, mají nějakou obvyklou podobu, tak asi si jí vybrali z nějakého důvodu."
"Pak bych řekl, že na chapadla jsem nikdy nebyl, profesorka mi připomíná špatné zážitky ze školy, Mawler zase strýčka Olloana. Percalimme vypadá pokaždé trochu jinak, ale vždy provokativně, připadal bych si jako hmyz, který sedá na masožravou květinu."
"Nedávno jsem někde četl, že podle nějakého výzkumu hmyz ví, že masožravka je smrtelně nebezpečná, ale stejně nedokáže odolat."
"Naštěstí mám o pár mozkových buněk více než hmyz.

Kéž bych nemusel být sám v kajutě.
Dethmar naneštěstí už musel jít na směnu.
Většina mladších důstojníků by dala nevím co za soukromé ubytování, ale loď potřebuje místo využít jinak.
Po rodičích se dá zdědit leccos, můj odkaz holt je strach z opuštění, ze samoty.
Díky vám za to fakt moc!
Několik let terapie a stejně to nemizí.
Můžu normálně fungovat, dokonce i sám usnu. Skvělý, ale zlé sny se občas vracejí.
Rozvod není nic hrozného, více jak čtvrtina spolužáků ve třídě to zažila...
Když se ale rozvod změní v několikaletou bitvu, kdy matka poštvává syna proti otci a otec proti matce a ani jeden se nestydí lhát, očerňovat, vydírat a použít dítě jako munici - to se stává jen výjimečně.
Přál bych si, aby tohle privilegium potkalo někoho jiného.
Flotila je moje rodina.
Můžu si vybrat koho budu mít rád a koho ne.
Do té doby než mě jednou povýší na kapitána.
Teď mne od toho dělí jeden mezistupeň.
Co ale může dělat někdo, kdo nechce být povýšen?
Vyhazov by byl ještě horší.
Jsem zase divnej.
Kapitány, co nechtějí povýšení na admirálskou hodnost, ty lidi chápou, ale že by někdo nechtěl být kapitán, o tom jsem neslyšel.
Tak usnu dneska sám, nebo si mám rovnou vzít piluli?

***

Cuirnam.
Město, které bez pomoci málokdo najde na mapě.
Ani jej nemůžu nazvat rodným.
Místo, kde jsem se narodila, si pamatuji akorát z výletu, když mi bylo šestnáct.
Vyrostla jsem v Cuirnamu u babičky a dědy.
Máma se něčím, jako je výchova dítěte, nechtěla obtěžovat. Nakonec udělala to nejlepší, co mohla.
Mé dětství bylo šťastné i bez ní.
Mělo jen jednu chybu.
Skončilo, když mi bylo sedmnáct.
Nejdřív zemřel děda a babička jej následovala za půl roku.
Byli staří, on se dožil 383  let a ona ještě o dvanáct let více.
Můj smutek pro to ale nebyl menší.
Dali mi do života to nejdůležitější.
Děda, vysloužilý veterán, mi vštípil úctu k flotile, smysl pro povinnost a službu zemi.
Babička mi předala svojí víru, touhu poznat mystéria a opravdovou moc Pentagramu.
Díky nim jsem nalezla cestu rovnováhy fyzična a ducha.

Služba na Kotarno ve mě vzbuzuje rozporuplné pocity.
Je ctí sloužit na takto důležité lodi.
V praxi je ale služba zde nudná a frustrující.
Komunikační důstojník, který nesmí komunikovat.
Je těžké necítit se jako šestá svíčka u pentagramu.
Naproti tomu, jsem na lodi nejvýše zasvěcenou osobou.
To se mi ještě nikdy nestalo. Není to tak dlouho, co jsem vstoupila do Bratrstva.
A najednou se ke mně obrací desítky věřících a zasvěcenců, leckteří starší než já, a je na mně vést obřady a rituály, které vzhledem k pravidlům můžeme.
Nechápu, proč na takto významnou loď nepřidělili zkušeného mistra, možná i některého z velmistrů.
Vím, mezi flotilou a symboly jsou neustále třenice.
Jsme nedokonalí.
Admirálové mají velká ega, a nutno říci, že i někteří velmistři .
Kapitán Hazzagar je zasloužilý hrdina. S první důstojnicí se znají z předchozího umístění.
Ani jeden z nich se za celou dobu v lodní kapli nezastavil, co já vím.
Vlastně skoro nikdo z vyššího velení.
Jistě, není to povinné.
Jen si myslím, že to je škoda.
Kdo ví s čím na této misi budeme konfrontováni.
Jaká rozhodnutí bude nutno učinit.
Jaké zájmy bude mít kapitán na paměti jako nejdůležitější?
Padla na mne velká zodpovědnost.
Musím být silná a doufat, že mne Pentagram požehná svojí moudrostí...