12. Velitel

Je zvláštní mít letní domek na Uistu, když bydlíte ve Fort Williamu.
Plukovník Seumas MacKay ale ve Fort Williamu trávil důchod. Na Uistu se narodil, vyrostl a utekl odtamtud na pevninu. Za věcmi jako je elektřina a splachovací záchod a taky jiné povolání než jen ta strašná, chudá rybařina.
Povolání si zvolil pro svou urputnou gaelskou povahu vhodné. Zcestoval kus světa, který, jak je občas sarkasticky říkáno, se ho pokoušel zabít. Světu se to avšak nezdařilo, a tak se MacKay úspěšně dožil důchodu. Domů se vracet nechtěl, i když už měli jak elektřinu, tak splachovací záchod. Dokonce dva. Ale po zimě strávené v tiché, klidné pustině, kdy vítr kvílí za okny a nic, ale vůbec nic se neděje si myslel, že se zblázní.
Zapomeňte na život na Vnějších Hebridách, to chce zvláštní povahu. Hodně jeho bývalých kolegů trávilo důchod v okolí Fort Williamu. Však to tam dobře znali z výcviku. Dokázali ocenit krásné kopce, na něž už teď nemusejí vybíhat, výhledy, blízkost doktorů, nemocnice a supermarketů, stejně jako dobré dopravní spojení do větších měst.
Na krátkou dobu ale působil Uist jako balzám na duši. Tak na týden až dva.
A MacKay tam měl kořeny.
Starý rodinný dům si nechal. Poslední rok ho upravoval k pronájmu, v hlavní sezóně se pořádně napakuje. Turisté začínají objevovat Vysočinu a jsou ochotní platit.
A pak, třeba v září, v říjnu si tam nechá po týdnu pro sebe.
Plánoval otevřít příští měsíc, teď ještě ne. Dole v nížinách už dávno pobíhají jehňata na loukách zářivě zelených novou travou. Ale tam nahoře je ještě žluto a hnědo, slámově žluto loňskými travinami a bělavě, ostře žluto písky na plážích. Hnědo neolistěným vřesem, rašelinou a bahnem.
Teď by moc dobré recenze nedostal.
Ale i tak. Bylo tam krásně. Když je to tedy váš šálek kávy.
Chytil ranní nedělní trajekt na Skye, rád, že jarní vichřice ještě nedorazila. Ještěže zavedli tenhle turistický spoj, vítr může foukat den nebo týden a bylo by nešikovné v pondělí zjistit, že můžete odjet až ve středu. Teď už ale nikam nepospíchal, pomalu se vydal západní pobřežím na jih.
Měl tuhle trasu mnohem radši než tu rychlou, východní, šup šup a už jste pryč.
Nechal se omráčit pohledem na Cuillin Hills, jako obvykle. Ostré hory stoupající od moře až k tisíci metrům, v každém světle vypadají jinak.
Možná tady by si měl pořídit letní domek.
Ale Skye už začíná být turistů plná až moc.
Jakoby jeho autorádio ovládalo telepatii. Jeho playlist skočil k té písničce, co tuhle nahráli kluci ze sousedství.
Chi mi an t-eilean uaine
Tir nam beanntan arda
Ceo a'tuiteam tron a ghleann
'Na shineadh air do raointean
Přesně to vystihli, kluci.
Zelený ostrov, i teď, po zimě. Vysoké hory má přímo před nosem. A až zajede do údolí a utáboří se, potom, večer, od moře jistě vystoupají i mlžné opary.
Nikam totiž nepospíchá. Na něco je důchod dobrý.
Kemp u pláže měl ještě dávno před sezónou. Před několika lety býval normálně odemčený a člověk mohl do umýváren, ale přemíra turistů zkazila i tohle. Ani na parkovišti na pláži nebyl sám, ale v malé obytné dodávce byli naštěstí jen tiší fotografové.
MacKay se nepletl.
Večer přišla mlha.

A co je na tom, že je pondělí. Čas nemá jméno.
Mlha, která přišla kvečeru se nerozpustila ani ráno. Fotografové na sebe houkali od pláže a krčili se u hnízd vlhkých chaluh, které moře při odlivu opouštělo v písku.
MacKay si vypil kávu - bez vařiče ani krok - a spokojeně nastartoval auto.
Z jednoho hezkého místa přes druhé hezké místo na třetí hezké místo. Domů.
Tak takhle vypadá ráj. Asi jsem si ho něčím zasloužil.
U Sligachanu začaly v jeho telefonu pípat přicházející zprávy, jak se konečně dostal do dosahu telefonního signálu. Ale ráj skončil až v Broadfordu. To telefon poprvé zazvonil.
Bylo to zvláštní, ale on nějaké podobné zprávy čekal. Svět byl už moc dlouho v pořádku, aspoň jeho svět. Něco se zákonitě muselo podělat, dříve nebo později. Takže teď.
Silnice byly nezvykle prázdné, on ale nevyužíval situace a nejel rychle. Naopak.
Šetřil palivo.
Hlídat pumpy, to byla jedna z prvních věcí, které budou muset udělat. Oni. My. Starosta a městská rada, nebo městské rady. Zvolení zastupitelé. Ale máme tady válku nebo co. Spojení s vládní mocí veškeré žádné, tady budou muset nastoupit vojenští odborníci.
Ještěže jich v okolí je tolik. Dobře, většina v důchodu, aspoň od té doby, co oficiálně zavřeli výcvikové středisko. Ale důchod neznamená staré železo.
Koordinovat bude Stornoway, tedy zatím.
MacKay měl výcvik radisty. Stornoway bude koordinovat, dokud bude mít spojení.
To bude tak ještě v řádu dnů, rozhodně ne týdnů. A pokud bude situace trvat několik měsíců, no, to bude špatné.
Lokalizovat koordinační centra a provázat je bez závislosti na vnějších zdrojích. Zapomeňte na telefony, sežeňte mi vysílačky. Zajistit a kontrolovat suroviny. Všechny, které jsou nenahraditelné.
Takže všechny.
Nemůže postavit ke každé pumpě policistu. To by proti davu stejně nepomohlo.
Nemůže tam postavit ani oddíl vojáků, on nemá oddíl vojáků.
Má možná pár desítek důstojníků ve výslužbě. Několik málo aktivních, pokud tudy projížděli třeba na základnu ve Stornoway nebo tu náhodou trávili čas.
Bude muset...
Bude muset, oni budou muset. Lidi přitáhnout, stmelit. Proti nepříteli, proti neznámu, proti světu tam venku.
My, tady vevnitř, spolu.
Jen tak nevypukne chaos, který dokáže nadělat kolikrát víc škody než samotný útok nepřítele.
Všichni jsme vojáci, všichni jsme občané, všichni, společně. Pumpu nebudou hlídat oddíly policistů, ale strejda Bill ze sousedství, s jeho klukem si ti tvoji chodí hrát fotbal. Nemůžeš vykoupit toaletní papír, protože co by si potom počala babi Maud.
Když MacKay vjížděl do městečka, kterému pořád zatvrzele říkal An Gerasdan, z jeho přehrávače se vinul břeskný dudácký pochod a on si sumíroval v hlavě věty a slovní obraty. Motivační projev, to on uměl.
Lokální rádiová stanice, všechny lokální rádiové stanice. Městský rozhlas. Budeme to muset vysílat všude.
Pravda je zbraň. Používej ji dobře.
Řekne lidem pravdu.
Řekne co se ví, i co se neví. Otevřeně. Tvrdě.
Byl by mizerný politik. Ale vždycky byl skvělý vůdce.