14. Odplata

Dávám se do práce. Jsem plný energie. Tohle bude stát za to!
Nejdřív pěkně prohlubuji spánek spícího. Je to velmi snadné, a zaručí to, že se neprobudí i kdyby sebevíce chtěl.
Teď se ti trochu, bratříčku, projdu pamětí, abych věděl, co na tebe platí - hm pěkné, to je materiálu. No, ale, když už jsem tam, tak se i podívám po informacích o domu, jeho okolí, městě a ulicích...
Spousta materiálu, co už i takhle mladej kluk nasbíral.
Zpátky k tomu, proč jsem tu.
Začnu zlehka. Nejprve hezký sen ze známých prvků. Teď se ti bude zdát jak se pomočuješ za bílého dne před celou rodinou a kamarády, a všichni to vidí...
Utéct? Ale ono není kam - přilijme do omáčky trochu bezmoci a beznaděje. Chvilku podusit a je čas to trochu zahustit - městský pranýř. Provinilce je přeci třeba potrestat. Koření pohany, zoufalství a nějakého toho hnusu - klasika plesnivá rajčata, pukavec, všechno věci, co tvá mysl dobře zná ...
Začínáš se nasírat? Ale ne ne, to bys mi z toho moc lacino vyklouzl - změna prostředí. Tmavý les. Jak ses tam dostal? No přeci lidi z města tě tam vyhnali.
Je to tu, vůně strachu. Které městské děcko by se nebálo v tmavém nočním lese - kde se navíc ozývají strašidelné zvuky...
Zvuky.
Ozývají se zvuky.
Zatraceně! Na chodbě se ozývají zvuky!
Pohroužil jsem se do manipulace a sledování až moc. Teď to musím nechat, ať se v tom plácá a všímat si co se děje.
Otec a čeledín se bavěj na chodbě, kousek ode mne. Museli přijít ze spoda. O mé přítomnosti nemají tušení, dobře.
Jenže jsou tam docela dlouho a nejhorší by bylo, kdyby se přesunuli do pokoje.
Co teď?
Budu muset vnímat co se děje a při tom nastavit nějaké "pěkné" zážitky do Molverova snu.
Xenofaxi, teď přichází tvoje chvíle, potřebuju abys proletěl chodbou jako blázen, poschazoval co se dá, a hlavně pak dole musíš řádit jak černá packa, aby se prostě museli jít podívat, případně tomu učinit přítrž. Možná se pak nějakou dobu neuvidíme, ale hele, budeš to mít u mě, dík!
Mezitím, co pánové řešili dopuštění v přízemí, jsem se bez problémů vrátil do svého pokoje.
Pak byl přes dvě stěny slyšet křik z pokoje jistého nezbedníka...