15. Co už umím

Je odpoledne, spousta světla. Venku na ulici i v domě panuje čilý ruch. Spát se mi už nechce, dělat ale nic nemůžu. Můžu si jedině tak v duchu zrekapitulovat jak jsem na tom.
Povyrostl jsem dobrých deset čísel a nabral skoro tři kila váhy - na venek to není tak moc vidět - jsou to svaly!
Díky tomu se už dokážu pohybovat svižně a tiše a snadno přitáhnu svou váhu. Zvládnu dočasně trochu nepřirozeně natáhnout končetiny a tím zvýšit svůj dosah - ale to dost bolí a pak to musím hojit, takže s tím opatrně.
Jemná motorika prstů je na nečekaně dobré úrovni. Za to vděčím tomu, že se to dá trénovat nenápadně i přes den - to se jednou určitě bude hodit.
Celková výdrž šla hodně nahoru. Nejen, že zvládnu i fyzicky náročné úkony, ale i mentální praktiky mne zdaleka tolik nevyčerpají - něco dokážu udržet skoro neomezeně dlouho, anebo se můžu pustit i do náročnějších věcí, jak jsem se i nedávno přesvědčil. Myslím, že už teď by mé vůli nikdo v domě nedokázal odolat, ale stále potřebuji být nenápadný, takže nebudu ani minimálně riskovat prozrazení.
Zrak na světle není kdovíco, ale zato v noci - no jak kočka dobře stále nevidím, to uznávám, ale lépe než běžný člověk určitě. Sluch jsem vytáhl na takovou úroveň, že se až někdy musím bránit příliš hlasitým zvukům.
Místní řeč už docela zvládám - za chvíli skoro jak rodilý mluvčí - hehe. Tedy dá se říci, že rozumím, mluvit jsem z pochopitelných důvodů zatím nezkoušel, hlasivky by ale měly být v pořádku, tak jen najít klidné místo kde trénovat...
Z poslouchání je moje rodinná situace taková, že mám otce jménem Rhesid Decbar, který se živí obchodem a vydělávání financí mu zabere většinu času - na rodinu zbývá málo, tím méně na nezajímavé mimino. Matka Lexana je i dva měsíce po porodu stále tak zmožená, že nic nedělá, natož aby se starala o potomstvo - většinu času tráví venku v zahradě. Většinu "péče" o mne zajišťuje chůva a kojná jménem Mruni. Osoba, která je naštěstí velmi snadno ovlivnitelná mými schopnostmi...
V horním patře stoná se zatím nezjištěnou nemocí otcův starý otec Dhurbas - viděl jsem jej zatím dvakrát - jeho choroba předpokládám, není nakažlivá.
V domě pak ještě pracuje kuchařka Klaritta dva čeledíni Hoppo a Verim.
Dům stojí ve městě, které nesužuje žádná naléhavá krize a ani o žádných probíhajících válkách nebyla řeč, tudíž z obecného hlediska se dá předpokládat relativní bezpečí.