Ve spárech Raků - XXXIV.

Dryn od Balíka chtěl, aby ho dovedl na místo, aby si prohlédl ten převis, který mu mohl zachránit život. S jednou nohou a o berlích se mu stará vesnice neprocházela zrovna snadno. Nejhorší byla část, když se potřeboval dostat až přímo k převisu.

Stranou musela jít sebeúcta a požádal Horu, aby ho nahoru vynesl. Balíka obtěžovat nechtěl. Byť to byl svalnatý chlap, byl o generaci starší a Drynovi nepřišlo slušné ho o to požádat. I tak se nakonec nesl na zádech obou mužů, protože i Hora potřeboval chvíli odpočívat.

Konečně byli na místě a Dryn se dal do zkoumání. Hora s Balíkem jej pozorovali a neušel jim slabý úsměv na tváři.

„Jo, to by šlo,“ pronesl nakonec Dryn. „Samozřejmě budeme muset skále trochu pomoc, ale to není nic, s čím by si neporadila trocha střelného prachu. I tak má tenhle plán jednu velkou mezeru.“

„A to?“ zeptal se Hora nervózním hlasem.

„Ta vesnice je na první pohled mrtvá. To by poznal každý. Až moji muži přijdou, jen se na vesnici podívají a pochopí, že jde o past,“ pronesl Dryn vážně.

„Ani na to nemysli,“ zavrčel Hora, ale Dryn zůstával v klidu. „Nebudeme riskovat život nikoho z vesnice.“

„Jak chceš. Pošlu holuba, zavolám sem své druhy, přijdou, pochopí, že jde o past a podříznou mě na místě. A protože budou chtít svoji pomstu, tak přepadnou nejbližší vesnici v okolí. A tou je vaše,“ pokrčil Dryn rameny.

„Měl bych tě shodit ze srázu. Alespoň by byl klid.“ Hora se snažil zůstat klidný, ale Dryn poznal, že v něm vře vztek.

„Tak to udělej. Zabij mě, odsuď malého kluka k tomu, aby se z něj stala stvůra. A buď ten, kdo bude moc za zničení celé vesnice,“ odsekl mu Dryn. „Nebo si snad myslíš, že když nesplním svůj úkol, tak na to Raci zapomenou? Ví o chlapovi, co přežil jejich řádění. Určitě ho nenechají jen tak chodit po světě. A když ho nesejmu já, půjdou po něm ostatní.“

„Proč mám pocit, že tvůj monolog bude pokračovat tím, že se budou Raci mstít všem, kteří Horovi poskytli přístřeší a domov?“ vložil se do rozhovoru Balík. Dryn jeho domněnku potvrdil kývnutím. „Nuže, máme před sebou problém, který je třeba vyřešit, a navíc musíme slézt z té pitomé skály. A rád bych lezl dolů za světla, pokud by vám to nevadilo,“ dodal a zavelel k odchodu.

Hora si měřil Dryna naštvaným pohledem, až si Dryn na krátkou chvíli pomyslel, že ho na tom převisu nechá. Nakonec mu však nastavil záda, Dryn se ho pevně chytil, a dali se do opatrného sestupu.