Kmotr

„Není zbytí! Den D nastal,“ posteskl si muž v černém obleku.
Jeho společník vraštil čelo. „Tuším, co teď přijde.“ Tom Hagen byl s rodinou Corleonů spřízněný dlouho. „Michaele, přece si dokážeš poradit s takovou prkotinou.“
„Nedařilo se to ani minulý rok. Nechci dopadnout jako Al Capone,“ zabručel mafián. „A proto nezbývá než použít slova mého otce. Jednoho dne, a ten den možná ani nepřijde, tě požádám o laskavost…“
Tomovi se orosilo čelo. Tahle věta byla neprůstřelná.
„Jak vidíš, ten den přišel. Nuže… zúčtujem spolu!“
A tak don Michael Corleone a jeho Consigliere, Tom Hagen, do noci zápolili s daňovým přiznáním.

Jeden našli plavat v akvárku. Byl napůl zalitý v betonu a pomalu se rozpouštěl. Další přiletěl oknem spolu se zápalnou lahví. Ostatní následovaly už jen s dlažebními kostkami.
Někdy je našli přiražené baseballovou pálkou do zdi a jindy přicházely na křídlech výstřelů z lupary.
Ale jednoho dne…
„To už přestává všechno! Ty ostatní věci bych pochopil, ale toto?“ Fay znechuceně vypáčil účet za elektřinu ze zubů odřezané koňské hlavy, ledabyle pohozené v chodbě. „Nemohl by to alespoň jednou doručit normálně?“
„On je prostě stará škola. To si chtěl, ne?“
„Ano. Ale Pošťáka. Ne mafiána, který místo doručování zalehává na matrace!“