Zlámaljelitovi

"Tak, Zdirádku a znovu! To nebylo dobré," úkoluje Jenovéfa synka cvičícího na flétnu.
A Zdirad se znovu snaží pokud možno bezchybně vyluzovat příslušné tóny. Jde to se střídavými úspěchy. Jenovéfa stále do Zdirada klavíruje. Doslova, neboť si bere na pomoc piano.
"Viděl jsi včera ten koncert v televizi? Když budeš pilně cvičit, také třeba jednou budeš takhle vystupovat," snaží se Jenovéfa Zdirada namotivovat.
"Třeba i společně s Tabitou?" zamyslí se Zdirad.
"Proč ne, může z vás být slavné duo."
Zdirádkovi viditelně zazáří oči.
"Pojď, zahrajeme to znovu, Tabita teď jistě také cvičí," praví Jenovéfa a Zdirad rychle pozvedne svoji flétnu.

Začíná nový školní rok a učitel flétny v lidušce vítá nové žáky.
"Tabita Tydlitátová?"
"Zde."
"A Zdirad Zlámaljelito?"
"Také zde."
"Tabito, ty jsi svým příjmením přímo předurčena, aby ses učila hrát na nástroj jako je flétna. A co přivádí k hudbě tebe, Zdirade?"
"Maminka si přeje, abych nebyl nehudební jak tatínek."
"Ano, to je také dobrý motiv. Tak, děti, začneme."
A pan učitel započne dítka zasvěcovat do základních kroků hry. Zdirad se snaží soustředit. Ale nejde mu to tak, jak by si představoval. Neustále pokukuje po své spolužačce.
Zdá se, že je to pro něj první kontakt nejen s hudbou.

"Podívej, Zdirádku, ten rybář asi něco chytil, mrská se mu vlasec!" upozorňuje Pankrác.
"Vážně, už to začíná tahat!" přidává se Jenovéfa.
A skutečně, všichni pozorují, jak rybář zápasí s tvorem na druhém konci udice. Záhy jsou svědky toho, jak vytáhl pořádného sumce.
"Ó, to je tedy kapitální úlovek!" zvolá Pankrác.
"Kapitalistický?" ptá se Zdirad.
"Ne, rybám je jedno, jaký je politický režim."
To už zareaguje rybář:
"V mládí jsem ovšem chytil takové sumce častěji než dnes."
"Pane, co s ním uděláte?" táže se Zdirad.
Pankrác nečekaje na odpověď zapěje:
"A teď jej hodí na olej, jó to je dávno, yesterday..."

"Tati, co udělají s tou makovicí?"
"Otevřou ji, prohlédnou dokumenty, co v ní jsou, a přidají nějaké nové."
"Jaké?"
"Určitě zprávu o tom, jak nyní opravují kostel, a pak něco, co popíše dnešní dobu. Takže asi noviny, bankovky a mince, možná nějakou knížku, třeba o našem městě..."
"Nebo cédéčko?" ptá se Zdirádek.
"To asi ne, až tu makovici za nějakých sto let otevřou znovu, tak by si to nikdo nepřehrál, protože místo cédéček bude něco modernějšího. Ovšem nevím, co budou do té báně dávat za dalších sto let, pokud zaniknou tištěné noviny a peníze budou taky jen virtuální," uvažuje Pankrác.

"Co to vidím, třílitrovka od sirupu mezi odpadními plasty?"
"Vážně ji chceš schovávat?" odvětí Jenovéfa Pankráci.
"Samozřejmě, a noli tangere circulos meos!" reaguje bojovně Pankrác chystaje se láhev odnést do sklepa, kde tato nebude Jenovéfu iritovat.
"Co to znamená?" ptá se Zdirad.
"Neruš moje kruhy, to je latinsky."
"Ale tati, to nejsou kruhy!"
"Pravda, je to válec, vlastně ne, spíše takový šišoid," snaží se Pankrác charakterizovat nepravidelné těleso.
"A jak se latinsky řekne: neruš můj šišoid?" nedá to Zdirádkovi.
"Snaž se tatínku!" rýpne si Jenovéfa.
"Ptej se Zdirádku nějakého lepšího latiníka, naše generace měla latiny málo," vybrusluje z odpovědi Pankrác.

"Zdirádku, nebolí tě nohy?"
"Ne, mami, došel bych až na konec světa!"
"Už jsme si řekli, že konec světa neexistuje," připomíná Pankrác.
"Tak bych obešel celý svět."
"To se ti nepovede, nejvýše tak čtyři světadíly."
"Jak to?"
"Začneš v Kapském Městě, přejdeš celou Afriku k Gibraltarskému průlivu, ten při troše plaveckého tréninku přeplaveš, poté hajdy celou Evropou a Asií k Beringovu průlivu, ten v zimě zamrzá, takže po ledě do Severní Ameriky a z ní do Jižní Ameriky na její nejjižnější cíp. Jen do Austrálie a Antarktidy musíš doplout nebo doletět."
"A dopadne jako César Cascabel!" mírní Pankrácovo nadšení Jenovéfa.

"Ten salát Sarajevo vypadá zajímavě, zkusím ho," rozhoduje se Pankrác a sliny se mu sbíhají na deklarované smažené sýrové koule.
Přinesený pokrm byl vskutku vábný a lahodný, pouze ty koule byly toliko tři, nikoliv příslovečných sedm.
"Vše v pořádku?" ptá se číšník po jídle.
"Vynikající, ale vyřiďte kuchaři, že v Sarajevu bylo těch kulí sedm!"
Vzápětí se z kuchyně šine ke Zlámaljelitovic stolu hromotlucký kuchař, podává Pankráci zalaminovaný list s historickým článkem a praví:
"Pane, jde o tradovaný omyl! V Sarajevu byly ty koule pouze dvě. Takže my naopak dáváme jednu navíc!"
A Pankrác se omlouvá rudna jak Zdirádkova malinovka.

Maso se griluje, horko zintenzívňuje a Pankrác vytahuje soudek s pivem. A Zdirad se hrne k čepování. Pochopitelně mu to nejde, sklenice je plná pěny.
Avšak Pankrác mu to trpělivě předvádí a synek je učenlivý. Po krátké chvíli již jsou všechny půllitry řádně naplněny a táta, strýc Ignác i zletilí bratranci Záviš, Zbyšek a Zikmund mohou vychutnat pěnivý mok.
Mezitím Jenovéfa se švagrovou Angelikou mizí ve sklepě. Jako nepivařky si chtějí též přijít na své, pročež odtamtud přinášejí láhev vína. A Jenovéfa volá na synka:
"Zdirádku, tady je vývrtka, naučím tě s ní zacházet. Teprve pak budeš opravdu dokonalý hostitel!"

"...uznává se dospělým s vyznamenáním, aby mohl býti zapsán jako řádný posluchač na universitě..." předčítá Zdirad z dědečkova maturitního vysvědčení. A napadá ho:
"Tu zkoušku má každý dospělý?"
"Každý ne," odvětí táta Pankrác, "víš, Zdirádku, být plnoletý, mít maturitu a být dospělý, to jsou tři různé stavy. Každý vyzráváme jinak, nejen věkem a vzděláním."
"A kdy ses ty stal dospělým?" dostává Pankrác otázku takříkajíc na tělo.
Pankrác se zamyslí. Sdělit Zdiradovi svůj pocit, že to bylo po vystřízlivění z opice po maturitním večírku, mu připadá nevýchovné. Nakonec praví:
"To musí, hochu, posoudit jiní. Zkus se na to zeptat třeba maminky."

Rodinka sedí v restauraci, Zdirad vehementně předčítá jídelní a nápojový lístek. I tam, odkud rodiče určitě vybírat nebudou.
"Gin be-e-fe-a-ter", slabikuje.
"Čte se to džin bífítr", opravuje Pankrác.
"Jako ten džin z pohádky?"
"Ano, mají hodně společného. Oba jsou v láhvi a mohou být hodní či zlí."
"Tatínku..." mírní jej Jenovéfa, ale Pankrác pokračuje:
"Ovšem lihoviny jako džin jsou většinou zlé. Zničí člověka k nepoznání, když to s nimi neumí. Beefeater znamená pojídač hovězího a svádí to k myšlence dát si jej k té námi vybrané roštěné. Přesto si dám jen jedno pivo jako digestiv a maminka ani to ne."