Zlámaljelitovi

Pankrác uložil Zdirada ke spánku a vylezl na balkón. Rozhlédl se do dáli a uvědomil si, že okolí domu se od doby, kdy byl ve Zdirádkově věku, neuvěřitelně změnilo. Vznikl tam hypermarket, hobbymarket, opodál dokonce čtvrť mrakodrapů.
Náhle spočinul jeho zrak na nebi. Ten kousek nebe je stále stejný. Měsíc a hvězdy se tam objevují podle té samé nebeské mechaniky a září jako tehdy. Pravda, možná méně viditelně vinou většího světelného smogu.
Uvědomil si nicotnost lidského pinožení zde na zemském povrchu a vzpomněl si na Kanta, jeho hvězdné nebe a kategorický mravní imperativ. Vzal kbelík odpadků, popelnice volá, přízemnostem neunikneš.

"Tati, proč pořád musíme jezdit na tu chatu?", zeptal se malý Zdirad Zlámaljelito.
"Je naše a tak se o ni musíme starat", odvětil Pankrác.
"Tak ji prodejme a kupme si lepší auto, jeďme k moři..."
"To ne, tady je to má rodná hrouda..."
"Táta si vymýšlí, narodil se v porodnici", vmísí se Jenovéfa.
"Neznevažuj to, JZZ", opáčí Pankrác, který ji tak oslovuje jen v případě naštvanosti, "víš jak to myslím. Sem jsem jezdil už jako miminko se svými tátou a mámou. A mám k tomu kusu země tady citový vztah. Pojď, Zdirádku, zryjeme spolu ten záhonek, i tvoji rodnou hroudu."

"Pankráci, jede k nám návštěva!", volá Jenovéfa Zlámaljelitová Zubatá.
"To je celý brácha, takové přepadovky."
"Pankráci, dej vařit vodu!"
"Ale Vefinko, máme tu jen suchý chleba..."
"...a ten nakrájej!", velí a vzápětí opouští chatu jen v plavkách a s košíkem v ruce.
"To jde na houby?", kroutí hlavou švagrová, zatímco tři pubertální synovci se jen uhihňávají. Bratr je pouze napjat očekáváním věcí příštích.
"Už ti vaří voda?" zjevuje se po chvíli ve dveřích mokrá Jenovéfa a vzápětí vybírá z košíku raky a hází je do hrnce.
Klepeta klapou už jen krátkou chvíli.
"S hlavohrudí nebo bez?", zeptá se Jenovéfa hostů.

Pankrác Zlámaljelito byl svobodný mládenec, dá se i říci starý mládenec. Bylo zde již hodně pokusů o vztah, zatím bez valného výsledku. Už ani nepočítal inzeráty, které podal či na ně odpověděl, stejně jako agentury, jejichž služeb využil.
Teď byla zrovna chvíle, kdy jej samota tížila více než kdy jindy. Bacil jej nějaký bacil a tak ležel v horečkách v posteli. Náhle zazvonil telefon. Pankrác se k němu ztěžka došoural.
"Dobrý den, tady Zubatá, my se ještě neznáme..."
"Ne, proboha, ještě ne, ještě jsem si nic neužil..."
"...Jenovéfa Zubatá, byl jste mi agenturou vytipován k seznámení jako potenciální životní partner."