Smůla
A/N: Tohle asi nikomu nic neřekne, protože dobrodružství pana Auťáka bohužel nějak upadla v zapomenutí, ale bývala to oblíbená četba mého dětství, takže to sem dávám jednak ze sentimentu a druhak protože mě nic jiného nenapadlo.
Ukrást tu ikonu byla hračka. Překvapeného kustoda nechali za sebou a venku naskočili do připraveného bavoráku.
Pracovník muzea nastoupil do předpotopního vehiklu s pomačkanou karosérií a nastartoval. Vtip roku.
Pobavený řehot jim vydržel do chvíle, kdy se směšné auto vynořilo v nejbližší zatáčce. Řidič sešlápl plyn k podlaze. Za šíleného řevu motorů a skřípění pneumatik se řítili k jezeru. Tam čeká motorový člun a spása.
Vehikl zpomalil, vjel do vody a triumfálně je obkroužil. Vzdali to. Co když má i těžkotonážní dělo.
„Jmenuji se Tomáš a jsem pracovník ministerstva kultury,“ představil se zdvořile muž za volantem. „Pro přátele pan Auťák.“