Desirée

Nejdřív jen starosti a trápení z nešťastné lásky. První dny v Paříži byly pochmurné a smutné, i když už uběhla dlouhá doba. Stále to bolelo, když se s ním zdravila a ona s ní mateřsky mluvila.
Neměla náladu chovat se společensky, ale do jejich domu pořád někdo chodil.
Měla nyní významného švagra.
A pak se v přijímacím salonku objevil její dávný pařížský zachránce. Něco ve vzduchu se změnilo.
Najednou jí nepřišel příliš starý, blyštivé epolety generála mu dodávaly ušlechtilý vzhled.
Zapomněla na bolavou lásku. Těšila se ze života a její jedinou starostí bylo, aby zachytila co nejvíc jeho laskavých úsměvů.

Majestátně. Klidně. Nesmíš udělat ostudu. Opatrně, ať si nešlápneš na sukni! Dobrá, je čas. Poklekni, skloň hlavu. Hlavně ne moc rychle. Ach, jak je ta koruna těžká. Ne, nesmíš to dát na sobě znát. A teď velmi pomalu povstaň. Výborně. Ne! Neusmívat, musíš vypadat vznešeně! Á, Oskar se na mě usmívá. Ne! Teď není na mávání čas. Teď jsi královna. Nekoukej všude kolem, dívej se dopředu! Ták. Takhle je to správně. Odměřeně běž k Jeanu - Baptistu. Pomalu! Usedni. V klidu. Rovně!
Dobře. Ceremoniál brzy skončí. Jen žádné hlouposti! Toto je tvá cesta.
Cesta korunní princezny... Ne. Královny švédské a norské.