Galavant

Meče jsou rozdány, výstroj upevněna, pravidla vysvětlena, vysvětlena znovu a pro jistotu ještě jednou zopakována. Navzdory tomu se samozřejmě podvádět bude, to je otázka prestiže. Aspoň v tomto sporu, jinak jsou oba velitelé ve všech ohledech vzorem rytířských ctností.

Sejdou se uprostřed kolbiště.
„Letos vám to natřem.“
„To jsi říkal i loni a ani jste se nedostali ke kbelíku s barvou.“
„Můžeme začít?“
„Prosím, starší mají přednost.“

Zazní povzbudivá slova i poslední rady. Sid udeří do gongu. Armády se dají do pohybu. Rozeběhnou se proti sobě, vstříc strašlivé řeži.
Garyho děti a Arnoldovi sirotci. A oba tam pro ně jsou.

Od kapitána dostal Richard k narozeninám placatku rumu. Dojalo ho to.
„Před dvěma týdny plakal, že rum došel! A já mu nemohl pomoct!“
Ne, že by se nesnažil, Galavantovi ohořelý stěžeň stále připomínal, jak před týdnem hasili Richardovu podomácku vyrobenou destilační kolonu.
„Věnoval mi, co si sám odepřel – prakticky mi dal své slzy, existuje snad něco vzácnějšího?“ Richardovi se chvěl hlas.
Vtiskl lahev Galovi do ruky a ten ji zamyšleně zdvihl proti světlu.
Co bych tak na kapitánově místě daroval chlapovi, který mi na širém moři podpálí loď?
Existují i jiné tělní tekutiny než slzy.
„Ne, díky, já si nedám.“

Lesem se nese ozvěna zpěvu. Den je krásný, slunce svítí a na rozpažené ruce tuto chvíli prožívajícího rytíře usedává okolní ptactvo, aby se přidalo svými hlásky. Na první pohled by náhodný svědek neřekl, že se jedná o jeden z temnějších dnů hrdiny přesvědčeného o svém muzikálním nadání.
Počkat, ne, to není náš hrdina. Ale jeho věrný pomocník na cestě pomoci.
A toto není ledajaký les, ale Les náhod.
Podívejme. Parta náhodných kolemjdoucích, z nichž někteří v budoucnu půjdou po jeho krku, ale spoilery, mu poradí cestu. Dají meč. Tuhle kůň.
A na konci čeká objetí hrdiny připravené na probodnutí mečem.

Rytíř by se o meč neměl zničeně opírat, ale nenuceně s ním pózovat, aby vynikla jeho připravenost k okamžitému hrdinství, celková mužnost a ostře řezané rysy. Před měsíci by to Galavant dokonale zvládal. Tehdy však neměl dvacet liber navíc a měl Madalenu – v srdci, na seně, v posteli. Pěvci oslavovali jejich lásku věrnou a extatickou a nejvýš akrobatickou.
Teď se ocitl mezi stehny zcela jiné ženy, z naprosto odlišného důvodu.
„Soustřeď se a posiluj!“ zpražila ho princezna a pleskla ho po hlavě. „Hop!“
Galavant poslušně poskočil s kopím v ruce a s dobrými sto čtyřiceti librami královské urozenosti na ramenou.