Skrytý

,,Spíš nevím, co uděláme s tím tvým bráchou." ,,Neboj, to už je vymyšlený." Za oknem sprchy se mihl stín. Vzhlédli. ,,On už je vzhůru?" Chlapeček na ně dělá ksichtíky a vesele mává. ,,Je teplej nebo co?" ,,Hele tohle se mi vůbec nelíbí." V tu chvíli do sprchy vstoupí šedovlasá, korpulentní, úplně slepá a úplně nahá babka. ,,Nazdar, děvčata!" Položí brýle na poličku a pustí vodu. Za závěsem zaslechnou přicházet skupinu holek. Vymění si zoufalé pohledy. Jediná cesta ven vede oknem...

Zatímco visí zaseknutý v okně, babka nahmatá brýle.
,,Ty prasáku, ty úchyle! Jak si to představuješ, vošmatávat mě po ránu!"

Návrat dračí kněžny do petřínských zahrad tajné iniciace.
Noční rituály, půlnoční karnevaly: Velký kosmický zřec, tichá pozorovatelka, inspirována poznáním astrálních, nebeských i duševních sfér, opouští jezero neznámých tajemství. Hudba a víno. Dívky, satyři a lesní muži se stýkají v kouzelných krajinách fantasie, kde nejsou třeba meče. Vláda mágů, královen a čarodějek vychází z moudrosti.
Nejvyšším zákonem je láska, ale trochu jinak, než učil mág Therion.
Napij se z posvátných hroznů a uvidíš symfonii hranou na dávno zapomenuté struny napnuté v hloubi tvé duše. Neodejdeš nepozměněna.
Faun z bretaňských lesů, skrytý mistr, vtělení dionýsovského principu, třímá v ruce žezlo království snů.

"Chamraď těžko někdo spasí,
vsadím tři své zlaté vlasy."

"Pták mi hlásí: Že jsou xindl,
shoduje se celý Špindl.“

"Nalákám je na perníček," povídá ta občanka,
"zaslouží jen pohřeb žehem, svoloč, chátra, sebranka!"

"Jsou schopni jen komplotů,
sezřat tuhle holotu!"

"Za dubem oškubem veškerou sběř,
patří je postřílet jak divou zvěř."

"Je to verbež horší vlka,"
ta v červeném s námi plká.

"Kdo moh pustit ke kormidlu tu křiváckou lůzu?
Chce to špenát a pak na ně pustit děs a hrůzu."

"Na tu bandu, na tu pakáž, má Azrael spády,
hon na tyhle šmudly z vlády prý bude mít grády."

"How long have they been at it?"
"Three and a half hours, General."
"Should I break it and decide for them?"
"No, sir, this is way too amusing."
"One has to accept any and every bit of entertainment one can get in these trying times, I suppose."
"Yes, sir."

An Earthling would be thoroughly amused that even a long time ago, in a galaxy far, far away, there still has been some kind of variation on 'Rock, Paper, Scissors'.
Watching two clone soldiers trying to decide who gets the first watch using this game, would certainly prove even more interesting.

My grandfather was a constant in my life. He was always there, smiling and looking at me with a twinkle in his eye. Smoking from his pipe, and uttering words that sometimes I found completely nuts. Still, I loved and idolized him, I constantly tried to do my best to be the best and to impress him.

It took me a long time to understand, that all the time I was waiting for him to be proud of me, the whole time he was waiting for me to realize, that he already is. Grandfather always believed the best in us.

The man was sweating profusely. This was far from his usual duties, but he was the only one at hand with any medical knowledge whatsoever. The pregnant woman lying on the table screamed as another wave of pain coursed through her body.

The mother's swollen belly suddenly exploded in a shower of gore as...something tore its way out.
Tentacles lashed around.
"Congratulations, it's a...Chaos Spawn?"

Khris, Herald of Khorne, let out a frustrated "NOT AGAIN!" that made the World Eaters' Apothecary's skull explode.
But he wouldn't give up. He would have a Daemon Prince son, no matter what.

Na návštěvě u Sandy:

Není ti tady někdy smutno? Já mám Garryho a Patrika a mamka s taťkou nás berou občas na výlet, ale ty bydlíš za městem a navíc úplně sama? Neuvažovala jsi někdy o tom, že bys měla malá veverčátka?"

Zrzka vzhlédne od mikroskopu.

"Zbláznil ses!?!?
Já utíkám přede všemi pod vodu, abych měla klid na své bádání a udělala bych takovou fatální chybu, abych si udělala mladé?! Navíc, dokážeš si představit ten ohromný přístroj k výrobě kyslíku, kdybychom v mé bublině byli tři? A to nemluvím o tom, že jsem tady pod vodou ještě žádnýho veverčáka nepotkala."

Nákupní seznam byl na lokte dlouhý
a s každou minutou rostly mé touhy.
Připravím salátek lehký a křupavý,
kdyby snad nechutnal, víno vše napraví.
Na stůl prostřu ubrus bílý,
dychtiv čekám na tu chvíli,
Kdy se šero s šerem sejde,
má jediná ke mně vejde.

Nač vyhlížet dlouze z okna?
Za mnou tiše stydne plotna.
Zapálil jsem bílé svíce,
nechce se mi čekat více.
Z přebalu té staré knihy šibal Shakespeare mrkne,
Julie se zhmotní vedle, zamlaská a krkne.
Ale no tak, pokárám ji, romantika v tahu,
přesto rád, že ocenila kulinářskou snahu.
Dnes jsem pro svou jedinou
romantickým hrdinou.

Kde výš a výš k rtům stoupá díž,
v níž zeje temná díra,
tam muže zříš, jenž nese kříž
své žízně, pro niž zmírá.

Jak soumar táhl těžký kříž
a cíli nebyl stále blíž,
ač soumrak už se blížil.

Čím spíš jen spíš spěl k cíli blíž,
tím kratší zbýval čas,
teď ženu zříš, jíž v srdci víš,
že slzí pukla hráz.

Jak soumar táhl těžký kříž
teď cíli byvše bíž a blíž blíž,
víc temný stín ho tížil.

Čím blíž a blíž, tím klesal níž
tou tíhou zemdlen zmírá,
hleď, muže zříš, jak nese kříž,
však nadějí je víra.

Přicházím na ono prokleté místo. Nade mnou šedé oblaky, pode mnou pevná špinavá zem. Bez hlíny, bez trávy, bez hmyzu. Ve vzduchu se vznáší pověstný zápach, který by musel srazit do kolen i toho nejotrlejšího skřeta. Dodávám si kuráž. Couvl jsem už mnohokrát, ale nyní se musím překonat.

Blížím se k menší poničené věžičce s točitým schodištěm. Nikde ani živáčka. Vybíhám po schodech nahoru a dostávám se na lávku přes příkop, z jehož stínů slyším nesrozumitelné skřeky neznámých stvoření. Snad si mě nevšimli.

Zelenkavá kopule paláce za příkopem se nade mnou výhružně sklání. Už jsem skoro tam... na Černém Mostě.