MASH

"Pane, já rozhodně protestuji!"
"Proti čemu zase?"
"Nenecháme se přece blbnout podlou rudou propagandou!"
"Co to meleš, Franku?"
"Nenecháme se zastrašit! Den nezávislosti oslavíme hrdě vlastenecky i v této mizerné pustině."
Plukovník vypadal velmi unaveně.
"Víš přece, že zásobovací cesty jsou odříznuté. Musíme se uskrovnit. Vydržíme. Bez oslav."
"To nedopustím!" Frankovi přeskakoval hlas, "Nebudeme se tu kroutit v prachu jako červi a nebudeme žrát tyhle pilinami nastavené blafy, kterými se nás snaží zneškodnit nepřítel."
Během své řeči dramaticky obešel stůl a z talířku pozvedl blaf.
"Svým odporem rozdrtíme jejich chabé úskoky!" demonstroval svůj záměr.
"Ty pitomče! To byla poslední sušenka!"

Leželi spolu na polním lůžku, ona schoulená na jeho… hrudi, on upírající spokojený pohled do střechy stanu.
„Ach, Franku… to bylo… osvěžující,“ vzdechla Margaret blaženě.
Frank se samolibě zaksichtil. „To říká i moje žena.“
„Franku…“
„Ne, vážně, Margaret. A pak jde do kuchyně a udělá mi sendvič,“ pronesl významně.
„To jako že ti mám teď jít udělat sendvič?“ zeptala se výhružně Margaret.
Frank její tón vyignoroval. „Ale ne krůtí, ten nemám rád.“
„Jak myslíš, Franku,“ řekla chladně. „Ven!“
Frank se vypotácel ze stanu dřív, než stihl říct krůta.
Venku potkal Hawkeyho.
„Máš moc hezký trenky, Franku. Oblečení ti snědl tygr?“

Bylo po všem. Válka skončila, nová hranice se posunula o několik desítek kilometrů, byl mír.
Všichni se balili, rozkládali stany. Slibovali si, že se budou vídat.
Hawkeye to pozoroval a neubránil se smutku. Vždyť po tomhle přece toužil. Jet domů, za tátou, do Maine, pryč z téhle hnusné války.
Ale stejně to cítil.
Prožil tu pár let, pár let se stejnými tvářemi, které se pro něj nakonec staly něčím jako jsou vzdálení příbuzní, které máte rádi, ale po pár hodinách jich máte plné zuby.
Nasedl do vrtulníku a s pocitem, jako by právě zazněla poslední klapka filmu, navždy opustil Koreu.

"Jak je?" zeptal se Hawkeye mladičké sotva dvacetileté Korejky, kterou před pár hodinami operoval.
Mladičká dívka mu Korejsky odpověděla: "Co dítě?"
Hawkeye pochopil. Sklopil zrak. Zamyslel se. Trvalo to však jen chviličku, ale přitom to byla věčnost.
Podíval se Korejce do očí.
Každá myšlenka ho bolela.
Nahlas však řekl jen: "Bohužel."
Osmnáctileté Ču-e se zalily oči slzami. Za měsíc měla být matkou, teď...
"Někdy se nestane to, co bychom si přáli. Některé věci jsou odsouzeny, aby se nikdy nestaly. Někdy, to nejde. Někdy nemáme osud ve svých rukou. Někdy musíme být silní." řekl Hawkeye a zadíval se na přicházející Margaret.

Osmihodinová šichta na operačním sále. Gin. Přerušovaný spánek.
Vrtulníky. Operování. Směna na pooperačním. Přerušovaný spánek. Gin. Vrtulníky.
Další směna, tentokrát dvanáctihodinová. Gin. Další vrtulníky. Bez spánku.
Smrt.
Gin.
Mírové dohody. Vrtulníky nelétají. Bludný kruh se na chvíli přerušuje.
Dopis tátovi.
Vtipkování s BJem, naštvaný Frank. Schovali mu oblečení za latrínu, hledal ho tři dny, zatímco po táboře běhal v županu půjčeném od Margaret.
Na kobereček k Potterovi.
Šťabajzna dýchající jim za krk.
Odprošování Franka, aby nepsal hlášení.
Radar s panikou v očích.
Vrtulníky.
Gin.
Pooperační.
Přerušovaný spánek.
Osmihodinová šichta.
Hawkeye vyčerpaně padl na postel.
„Probuďte mě, až válka skončí. Díky.“

(...) Vzpomínám, jak při výcviku tvrdili, že „těžko na cvičišti...“. Nedovedu si představit pitomce, který druhou část říká vážně tváří v tvář skutečnosti, že– Řekněme, že nikdo z pacientů to „lehko“ nepotvrzuje.
Ale neboj, tati, někdy to skoro není tak zlý. Obvykle když s něčím destilovaným sedíme před stany (když zrovna člověk nepřimrzá k zemi) a hrajeme si, že jsme jen děti na táboře, teda až na ten alkohol... anebo možná i s ním.
Zrovna teď září hvězdy, komáři jsou téměř mírumilovní a já chci věřit, že po klidné noci nás čeká ráno, kdy naší největší starostí
Přestal psát.
Vrtulníky.
Samozřejmě.

"Takže," řekl Bodie. "Co upálit všechny ty kacíře s exekucí?"
"To není dobrý nápad, pak by je mohli najít Dalekové," poznamenal Doktor spěšně.
"Pokud budou upálení, mohli by mít poškození pravého timuru," poznamenala Kůstka.
"To vyoperujeme," řekl Dr. House dívaje se na Margaret.
"Upálíme," pronesla zasvěceně Rudá kněžka.
"Skočím pro oheň," nabídl se nezištně Maxipes Fík.
"Mám ho pěknou zásobu ve sklepě," ozval se Aegon. "Je nádherně zelený!"
"Nebo je utopíme v rumu," nabídl se ochotně Jack Sparrow.
"Elixíry jsou dobré," přikývl spokojeně Severus.
Před tím to bylo děsivé... ale jen co se všichni spřátelili, bylo to o dost děsivější...

„Co myslíš, smrduté vojenské khaki nebo zaprášené vojenské khaki?“
„Nechceme, aby nám padly hned na startu.“
„Cítí vůbec kachna něco? Fuj,“ rozkašlal se při vyklepávání kalhot.
„Přidej ještě trochu prachu a můžeme vynechat konfety.“
„Úžasné! Jestli je něco hlídanější než Národní banka, pak Igorova rýže.“
„Možná bychom si na stužky mohli vypůjčit krajku z Klingerových šatů,“ navrhl BJ.
„Ohó, jako na Pařížské přehlídce.“
„Semeniště hříchu.“
„Klingere!“ nadchnul se Hawkey.
„Ah, už jste to slyšeli? Plukovník k večeři sehnal kachny.“
BJ a Hawkey se na sebe zoufale podívali. „COŽE?“
„Pánové,“ přiřítil se Radar, „tady je ten toaletní papír na cílovou pásku!“