MASH

"Hawkey, Hawkey, vzbuď se!" zatřásl s ním Trapper.
"Co je? Co se děje?" zavrčel rozespale Hawkeye.
"Poslouchej!"
"Co...cože? Děláš si srandu? No to je..." Hawkeye se široce usmívá.
"...hrozný, že?" doplnil jej Trapper.
"Jako by tu válku přesunuli přímo do Bažiny!"
"Myslím, že tu máme korejského špióna v podobě cvičeného medvídka!"
"Hehe. Právě nad námi prolétá korejská letka a pozemní útok vedou ti medvědi, slyšíš?"
"Hawkey, neměli bychom vzbudit Margaret? Ať si to taky poslechne?"
"Trappe, vždyť ona to musí mít z první ruky! Přímo do ucha!"
Časem.
"Franku, přestaň chrápat. Chceme už spát. No ták! Psssst!" zamlaskali unisono.

Hawkeye a BJ seděli v baru. Atmosféra byla spíše ponurá.
,,Někdy si říkám, že válka je prostě jedna velká mlátička," řekl Hawkeye. ,,Kdo uteče, je hrdina. Ostatní jsou zapomenuti pod vlnou jejích ran."
,,Co jsme pak my?" zeptal se BJ.
,,Sešívači a opraváři. Koho mlátička dostane jen napůl, tomu pomůžeme, aby se mohl vrátit a dostat to plnou ranou," řekl Hawkeye. ,,Po chvilce zjistíš, že jediný způsob, jak otevřít pusu bez toho, aniž bys křičel, je vtipkovat o tom."
BJ se smutně usmál. ,,Třeba se někdy dostaneme domů."
,,Není nic, co mi bude chybět," řekl a odmlčel se. ,,Kromě tebe."

„Trappe, koukni, co se stalo mé botě!“ zanaříkal Hawkey, když Trapper vstoupil do Bažiny.
„Ale né, už zase? Vždyť je nemáš ani tři měsíce!“ odpověděl Trapper.
„Duch jazyka mé boty krvácí žalem, ale navždy už ji opustil!“ Hawkey mával jazykem boty ve vzduchu. „Bude mi foukat na kotníky,“ vzlykl.
„Půjčím ti tlusté ponožky, co mi upletla žena. Jsou z tak teplé vlny, že tě budou svědět nohy ještě dlouho potom, co se vrátíš domů,“ odtušil Trapper. Pak zvážněl. „Víš, co to znamená, že jo?“
Hawkey zesinal. „Né, už né... raději budu chodit bos, než abych tím kolečkem musel projít znovu!“

„Pierce se tu válí jako zvíře,“ Frank nakrčil znechuceně nos.
„Byl den a půl v kuse na sále, pak na pooperačním dohlížel na toho kluka, kterému vytáhl šrapnel od srdce, pak šel pro změnu znovu na sál. Nespal tři dny…“ snažil se logicky argumentovat Trapper.
„Vstávat!“ zařval přesto Kuní ksicht.
„Co-cože?“ rozhlížel se Hawkey dezorientovaně.
„Když už ses probudil, najez se,“ ušklíbl se Trapper a přisunul mu tác.
„To je mrkev?“ mhouřil Hawkey podezíravě oči. „Když jsem usínal, byla zima. Jak dlouho jsem spal?“
„Asi dvě hodiny… Ale zapomněl jsi, že mrkev v prášku roste bez ohledu na roční období…“

„Radare, připrav tohodle, je na tom nejhůř,“ ukázal Hawkey na mladého kluka. Na břiše se mu rozpíjela rudá skvrna.
Rychle s vozíkem přejeli na operační sál. Chlapec sténal.
„Kamaráde, to bude dobrý,“ uklidňoval ho Radar.
„S tím bych byl opatrný,“ řekl tlumeně B. J. „Nevypadá to dobře.“
„Dobře, hochu, teď se nedívej, bude to ródeo,“ pokusil se Hawkey o žert, ale ani rouška nezakryla jeho ustaraný výraz.
Pacient se s úsměvem propadl do narkózy.
Hawkey zdrceně dosedl na lavici na předoperačním. Sundal si čepici a cynicky utrousil: „Alespoň někdo se do týhle prokletý války už nikdy nevrátí.“
Trochu mu záviděl.

,,Ten nápis na dveřích má pravdu. Co to smrdí?" zamračil se Radar jakmile vešel do Bažiny.
,,Chtěli jsme Franka umýt už dávno, ale on kouše a vrtí se," utrousil Hawkeye a napil se ginu.
,,Hawkeye vymyslel novou příchuť ginu," vysvětlil Trapper. ,,Až na ten závan to má grády."
,,Oproti Frankovo ponožkám je to božská vůně," řekl Hawkeye.
,,A kde je Frank? Mám pro něj dopis," zeptal se Radar.
Frank zrovna vešel dovnitř. ,,Kdo vyvěsil na dveře moje tričko a napsal na něj 'Vstup na vlastní nebezpečí'?"
,,Franku, museli jsme lidi varovat než vstoupí a uvidí tvůj ksicht," usmál se Hawkeye.

Vypotáceli se ven a zmateně mžourali do sluníčka.
„Jak dlouho jsme tam byli?“ zeptal se Hawkey.
„Jestli je čtvrtek, den a půl,“ zaskuhral B.J.
„Je sobota,“ upřesnila Margaret.
„Proplatí nám strýček Sam přesčasy?“
„A práci v noci?“
„Co myslíte?“ zavrtěla hlavou. „Pojďte radši do kuchyně, mám hlad, že bych polykala hřebíky.“
O chvíli později seděli u stolu a znechuceně hleděli na hnědavě-zelenou hmotu natřásající se na tácech.
„Hřebíky by byly mnohem lepší,“ usoudil B.J.
„Taky bych řekla,“ přikývla Margaret.
„Hm… tohle bychom asi měli sníst co nejrychleji. Jinak to možná oživne a sní to nás…“ zašklebil se Hawkey.

"Včera jsem to pěkně přehnal a nejen s chlastem."
"Hawkeye, uklidni se. Nebylo to poprvé."
"No jo, B.J., jenže já jsem se vyspal se setrou Clarkovou!"
"A co má být, je docela pěkná."
"To sice je, jenže je taky zapřísáhlá katolička a stojí si za tím, že si ji teď musím vzít!"
"Nemůže tě do ničeho nutit. Myslím..."
"Nazdar hoši."
"Zdravíme vás, plukovníku. Přišel jste zatvrdit svá játra?"
"Nalej mi. Právě mi volali ze stanice první pomoci. Jejich doktor i zdravotník jsou mrtví a prosili, abych někoho poslal."
"Jedu tam."
"Hawkey, zešílels? Zabijou tě!"
"Aspoň se nebudu muset ženit."

Vánoce, krám a několik plat vajec... To bude fuška. Jdu a najednou vidím... M.A.S.H! To musí být nějací fanoušci, říkám si. V tom se ke mě začnou hrnout lidé.
"Vejce!"
"Ona má vejce! Čerstvá vejce!"
"Vejce sem už neviděl..."
"Dej mi, dej mi."
Copak je Apríl?
Najednou ze stanu vyběhne Hawkeye a vrhne se ke mě.
"Vejce, ty máš vejce! Dej mi, dej mi dvě. Dám ti 40 dolarů, Dám ti cokoli, jen ty dvě vejce!"
Koukám na něj jak na zjevení.
"Ty..."
"Vemte si je, koupím jiný."
Hawkeye se ke mě přitočí: "Co splátka v naturáliích?"

„Víš,“ říkal netečnému klukovi před ním, „já tady taky nechtěl být. Studoval jsem. Byl jsem nejlepší v ročníku – taky jsem dostal stýpko. Děkan vo mně mluvil při promoci... ne moc lichotivě, co si budem povídat, ale táta byl hrdej. Táta pořád je hrdej, jen by byl radši, kdybych se voženil.“ Při té představě potřeboval setřít z čela pot. „Co, ženský, na ty se musí umět. Já znám triků... moh bych tě nějaký naučit. Jen se musíš z tohodle dostat, jo? Tak uděláme dohodu. Já tě naučím, jak na holky, a ty mi tady na tom stole neumřeš, oukej? Sestro, retraktor.“