DMD č. 29 pro 29. 4. 2024. Téma: Biootec

„Takže jaks to říkala, Snape je Harryho matka?“ ptá se San, která dotyčné dílko* nečetla.
„Jasně, skrz mnoholičnej lektvar,“ zkazí jí iluze Gwen. „Žádnej slash.“
„Nebuďmež troškaři,“ vezmu si slovo. „Proč jen matka, že...“
„Prosimtě a co ještě, matka, učitel, pojišťovací agent?“
„Tak si představte, jo, že Snape v záchvatu pudu sebezáchovy bere obraceč času, pink, jsme před lety, hele Lily, no to je láska, opravdová, vypadá vážně dobře, ale nějak moc se baví s Potterem, není problém, bims ho do hlavy, tudle je křoví a po kapsách běžně nosím mnoholičnej lektvar... zase...“
„Takže Snape...“
„Je nakonec i Harryho otec.“

Mám ho rád. I když nechce vyprávět o tom, jak bojoval s Rebely. Učí mě chytat ryby a když nechtějí brát, kreslí mi do písku matematické úlohy. Je taky hodný na mámu. Chová ji na klíně, když pláče. Máma stejně utěšuje mě, když mě něco bolí, ale myslím, že otci bych to říkat neměl.
Otce mám taky rád. Na mámu není zlý, ale když pláče, nedělá nikdy nic. Naučil mě jezdit na koni a podestýlat kravám. Vypráví mi o zemi, ptácích a zvířatech. S radosí a pýchou se spolu staráme o růže.
Ty nejkrásnější nosím s mámou na tátův hrob.

"Tady bych to upích," ukázal Bennar.
Prostor byl částečně stíněn stromem, tráva byla nízká, povrch poměrně rovný. Po vybalení nadměrného množství zahradního nábytku mohl piknik začít.
Kluci jedli, chvílemi se pošťuchovali, pak zase jedli...
"Dobrý den," ozval se tenký hlásek.
U kraje deky stálo dítě přibližně sedmileté.
"Dobrej," řekla Gwen.
"Krásně vám to tu voní. Dal bych vám svoji sušenku za to vonící."
Obchod byl uzavřen. Sušenka byla dobrá.
Ne tak dobrá byla reakce otce (zřejmě) onoho děcka.
"Co jste mu to dali? Taková ohavná, syntetická strava! Hulváti! Technokrati!"
Otec odkráčel.
"Trhni si, bydlenko," zamumlal Thon a shltl poslední amaroun.

„Ako sa darí pacientovi?“ opýtal sa Dr. Strážaj, keď vošiel do sálu.
Muž vo vysokom sklenom valci nejavil známky vedomia. Hadičkami, ktoré mu ovíjali polovicu tela, prúdila akási zelená tekutina.
Sestra zbežne pozrela na monitor. „Všetko v norme. Pokračujeme v detoxikačnej procedúre. Organizmus sa postupne zbavuje následkov nekvalitného životného štýlu.“
„Pre istotu zvýšte prísun minerálov. A nezabudnite na pravidelné ožarovanie slnečným svetlom. Keď si náš pacient zaplatil kompletnú biokúru, tak ju aj dostane.“
„Áno, pane.“
„Má rodinu?“
„Podľa dokumentácie – manželku a tri deti.“
„Iste budú spokojní. Keď im ho vrátime, môžu ho volať bioocko. Len dúfam, že prehodnotí svoju životosprávu.“

"Tento výrobek, náš produkt, byl vyroben podle zásad ekologického zemědělství. Když přijde na věc, je zcela recyklovatelný a bez žádných poplatků navíc," řekl obchodník hrdě.
Žena se zamyslela. "Je dokonalý, vidím, že všechny proporce jsou udělány podle mých poznámek a kritérií..."
"Viďte, slečno!"
"Ale bude dobrým otcem pro mé dítě... a pro mě manželem?"
"Ach, vidím, že máte obavy. Nebojte, to je normální. Mnoho zákazníků pochybuje, ale mohu vás ujistit, že nahrané vědomí splní vaše očekávání. V nejhorším případě, vaší nespokojenosti, nám ho bez žádné úhrady zase vratíte."
"Dobrá, aktivujte ho."
Biootec se probudil. "Má ženo, jsem tu pro tebe."

Rosie jsou čtyři, když poprvé zkoumá záhadu jménem Sherlock.
Začne, jak ji sám učil, u toho, co už ví.
Tak hlavně - ví, co o Sherlockovi říká táta.
Sherlock je idiot. Jeho idiot. Sherlock je génius. Sherlock je blázen bez pudu sebezáchovy, biologický hazard, nezodpovědné individuum a postrach Londýna. Rosie si není jistá, co z toho je dobře a co ne. Možná, že táta to taky neví.
Rosie o záhadách mluví ráda. Lucy ze školky si myslí, že je Sherlock jako její taťka. Paní učitelka si myslí, že je zmatená.
„Měli byste to s ní probrat...“
***
„Rosie, kdo je Sherlock?“
„Rodina?“

Dave je Kaliforňan narozený v Kalifornii. Má nakažlivý úsměv, pět dospělých dětí a bungalov s několika ložnicemi, z nichž dvě nám velkoryse nabídl k užívání.

Snídáme z našich zásob: místní sýr Jack's a pečivo, které včera v supermarketu vyhrálo soutěž o nejnižší obsah cukru. (Najít chleba, který není sladký, se rovná výhře v loterii.)

"Kdybych nevěděl, že jste z Evropy, poznal bych to podle vaší snídaně," směje se Dave. "Tohle by si místní po ránu nedal."

Samozřejmě nás zajímá, co by si tedy místní po ránu dal.

"Něco prostého. Ovesnou kaši. Ovoce." Pak pozvedne obří hrnek: "Ale hlavně pořádný kafe!"

Byl pátek, čas oběda.
Refektářem kláštera obutých augustiniánů se nesla povinná modlitba a poklidná nálada.
Jeho milost opat Cyril František Napp spokojeně rozjímal a snažil se ignorovat misku hrachové kaše, která ležela na stole.
Postní jídlo si neoblíbil, ale o tom to bylo.
Než se pustil do jídla, obrátil se na svého hosta. "Jak se vám líbilo ve Vídni, otče?"
"Líbilo, milosti," odpověděl navrátivší se student, "věda, hlavně biologie, mě fascinuje."
"A hodláte v ní pokračovat, Gregore?"
"Ano, milosti, ale zároveň bych se rád vrátil do náruče kláštera."
A to jsme ten hrách skoro dojedli, povzdychl si opat v duchu.

Ten blonďatý skrček mával světelným mečem jako někdo, kdo ho držel v ruce maximálně potřetí.
"Zabil si mého otce!" zvolal.
Darth Vader si odfrkl. "Budeš muset být konkrétnější. Zabil jsem hodně otců."
Mladík zrudnul. "Byl to druhý učedník Obi-Wana Kenobiho!"
Poprvé po dlouhé době byl Darth Vader zcela beze slov.
"Tvůj biologický otec... byl učedník Obi-wana Kenobiho?"
"Znal jsi ho moc dobře!" dodal kluk.
"Tvůj táta byl... Ahsoka Tano?" Darth Vader zuřivě přemýšlel o tělesném fungování Togrut. Může být ženská Togruta biologický otec lidsky vypadající osoby? "To nezní správně, ale nevím dost o Togrutské biologii, abych se o tom hádal."

„Co to je?“
„Co je co?“
„Co je tohle?“
Sirius otevřel dveře ledničky, aby do ní Edward viděl.
Téměř všechny police zabíraly saláty, okurky, papriky, mrkve, lilky a cukety. Mezi tím byly nacpané balíčky sýru feta a vespod trůnily dva kyblíky jogurtu.
„V Tescu měli řeckej tejden?“
„Začíná léto. Elizabeth dostala chuť na lehké obědy.“
„A kde je moje jídlo?“
„Všechny tvé instantní poživatiny jsou ve špajzu. A jestli myslíš kečup, tak ten je někde vzadu. Hledej, hvězdičko. A nebo zkus zeleninu, je v bio kvalitě.“
„Vypadám snad jako přežvýkavec?“
„Ne. Jen se tak někdy chováš. To budou ta éčka.“