Stíny nad Prahou

„Jak se to mohlo takhle pokazit?”
„Chyba ve výpočtech?”
„Vyloučeno!”
„Sabotáž?”
Návrh pronese silně nalíčená zrzka, ale šestero pohledů se stočí k drobné tmavovlásce.
Ta jen pozdvihne obočí.
„Vážně, Livie?”
„Ty jediná jsi byla proti,” odsekne zrzka. „Co si máme myslet?”
Regina si povzdechne.
„Že je magie jako balet mezi vejci a vy jste se zachovali jako slon v porcelánu. A teď se snažíte najít viníka.”
„Přeháníš, Regino,” ozve se podsaditý padesátník. „Nikoho samozřejmě neviníme.”
„Jistě.” Regina ví svoje. V mocenských tanečcích rozhodně není začátečník, ale na téhle diskotéce jde o víc než o moc. Škoda, že to ostatní nechápou.

„Prostudovali jsme všechny materiály.”

Na zmáčené trosky se lepil černý popel.

„Naši lidé jsou dokonale připravení.”

Mezi hasiči prošla drobná, tmavovláska. Zjevně sem nepatřila, přesto se ji nikdo nepokusil zastavit. Jako by snad ji ani neviděli.

„Všechno jsme naplánovali do posledního detailu.”

Položila dlaň na zmáčený kámen a na okamžik zavřela oči.

„Víme co děláme. Tohle se prostě nemůže pokazit.”

Spustila ruku a vydala se nazpátek. U policejních zábran na ni čekal malý blonďák v dokonalém obleku. Úslužně jí nadzdvihl pásku a nabídl jí rámě. Odcházeli mlčky, zatímco za nimi dýmaly zbytky slavné katedrály a svět spekuloval o důvodech požáru.