Světáci

A: To mě poserte! Ta buchta mě kopla do prdele. Myslel jsem, jak ji budu klátit; a hovno.
B: Mladý muži, na to musíte úplně jinak. Nejprve zanechte těch fekálních výrazů. S dámou musíte jednat vždy jemně. A vaše, abych tak řekl, tělesné úmysly na vás nesmí být vidět.
A: Myslíte, že to pomůže?
B: Nepochybně. Když budete decentní, slečny vás budou brát úplně jinak.
A: Jak tedy na to?
B: Budete-li chtít, mohu vám dávat lekce společenského chování. Pak budete mít nejen úspěch u dam, ale troufnu si říci, že budete i ozdobou každé recepce na ministerstvu věcí zahraničních.

Ten člověk? se opíral o pult a zapáchal jako psí srst čímsi. Emeritní profesor Dvorský cítil, že mu dochází trpělivost.
“Obávám se, že nerozumím,” řekl. “Jaké já tady prosím vás dělám rekvalifikační kursy?”
Chlapík - profesor Dvorský si ke své nelibosti všiml, jak je zarostlý a nečesaný - bouchl tlapou pěstí do pultu.
“Už nechci bejt vlkodlak!” zařval, až se knihovna zatřásla. “Nemám rád úplněk a nenávidím blechy. Uděláte ze mně kultivovanýho a elegantního upejra!”
Profesor Dvorský zbledl.
“Ale jak… to přeci…”
“Že nejde? Profesorskej, když ste dokázal nadělat intelektuály z fasádníků vod Velhartic, tak upejr z vlkodlaka pro vás bude brnkačka!”