Její pastorkyňa

Všude je ticho. Odlesky bledého slunce tančí na sněhu. Ze střechýlů kanou slzy. Kap. Kap. Vpíjí se do sněhu a tvoří v něm hluboké tmavé krátery. Jak oční důlky umrlce, napadne ji.
Taky pláče. Na tváři jí studí klikatá slzavá cestička. Hrdlo má stažené, skoro ani polknout nemůže. V náručí tiskne balík zkrvavených hadrů. Srdce jí tluče, div nevyskočí z hrudi. Ve spáncích šumí krev.
Na tůni se třpytí tenká vrstva ledu. Snadno ji prorazí špičkou střevíce. Už se rozhodla. Teď necouvne. Holka by si celý život zkazila. Udělá to pro ni.
Pane na nebesích, smiluj se.
V noci uhodil mráz.