Stopařův průvodce po galaxii

Bylo nebylo, Zářná Vzora šla na pivo se zlým a zlým dvojčetem. Co se nestalo, dvojčata vyrazila na výšlap a uvízla v prvním občerstvovacím zařízení.
I seděla u stolu sama samičká Zářná Vzora.
Mezitím se v New Yorku iniciativa Avengers rozhodla pro tajný průzkum Aveviny totality a vyslala dva zástupce, protože staří kamarádi chtěli jít na pivo.
"Jaktože jsem střízlivý?" zavyl tmavovlasý po první lahvi Pangalaktického megacloumáku.
"Ty už máš dost," prohlásilo pohlavně neutrální výčepní a za límec ho vytáhlo z hospody.
Blonďatý usnul, sjel pod stůl a stáhl ubrus. Vzora sotva zachránila láhev.
"Takže mám pít sama?" povzdechla si.

Kolovaly zvěsti, že může existovat někdo, kdo zvládne stroj času řídit bez prostudování tlustého manuálu a bez absolvování dvou semestrů zakončených téměř vražednou zkouškou.
Nikdo jim nevěřil, protože ty zkoušky oproti řízení byly úplnou hračkou.
Jak to ale tak bývá, objevil se někdo, kdo o tom nevěděl. Kdo si dotyčný stroj ukradl - i když ten tvrdil, že ona ukradla jeho - a manuál vyhodil.
Každý vystudovaný Pán času by se toho zhrozil.
Především když se Doctorovi podařilo způsobit vesmírnou leteckou nehodu a porušil bezpočet vogonských předpisů o bezpečnosti leteckého provozu, když narazil do jejich lodi.
Doctor to bral jako skvělé dobrodružství.

Dispečer střediska letového provozu spatřil na radaru tečku pohybující se směrem k letišti.
“Tady věž. Ohlašte se, prosím.”
“Dobrý den?”
“Letíte příliš rychle. Zůstaňte v letové hladině a při kroužení postupně snižujte rychlost.”
“Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to veliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... zem!”
“Jo, je to zem. Brzděte, sakra!”
“Jestlipak budeme kamarádi?”
Po mlaskavém žuchnutí následovalo už jen ticho. Vzápětí se na radaru objevila nová tečka signalizující další neznámý letící objekt.
Dispečer si stihl pomyslet jediné: “To snad ne, už zase!”

Když přestal být gaučem a trochu si srovnal myšlenky, Arthur zaúpěl. Na nepravděpodobnostní pohon Srdce ze zlata si asi nikdy nezvykne. Vždyť mu ještě pořád dřevění nohy!
Poddal se nostalgii a zavzpomínal na časy, kdy byl život prostý a nekomplikovaný. Před tím, než se semlelo tohle všechno.
To ještě existoval jeho dům. A planeta.
Pokoušel se na to moc nemyslet, ale teď to nešlo.
Od té doby pořád jen před něčím utíkali. Nebo někam? Většinou se v tom moc nevyznal. Vlastně v tom neviděl zas tak velký rozdíl.
Dnes je určitě čtvrtek. Čtvrtky nikdy nechápal.
A to se vůbec nezměnilo.

*šťouch*
"Nestrkej do mě! Nech toho, nebo to na tebe řeknu!"
*šťouch*
"Povídám, nešahej na mě! Kdyby si se líp učil, moh si to psát ty."
*šťouchy šťouch*
"Dyť mi to zkaz... Ty hajzle! Urazim ti chapadla!"
...další nález kruhovitých obrazců v obilí. Na rozdíl od předchozích jsou ty nejnovější podivně přerušované a v jednom místě dokonce zploštělé. Toto by naznačovalo možnost, že nejsou mimozemského původu, ale pouhým pokusem o senzaci pozemského vtipálka. O dalším vývoji budeme informovat...
*šťouch*
"Copak nechápeš, jak pro ně byla ta zpráva důležitá? Si jako malej."
*šťouch*
"Kvůli tobě teď musí dojet na Alfu Centauri!"

Když Valar dokončili Ardu a vypořádali se s Melkorem začali se mírně nudit. Proto se rozhodli stvořit další světy. Každý si vzal na starost nějaký. Ulmo stvořil modrou planetu plnou moří, Yavanna vzala želvu, čtyři slony a na ně postavila placku, atd. Ne všichni však měli stejné nadšení a talent pro věc, ne všechny světy byly povedené.
Nienna si dlouho nevěděla rady, ale nakonec sáhla po tom, co jí bylo nejblíž. Všechny rány a smutek Ardy. A tím stvořila planetu, na kterou se ani slunci nechtělo svítit a na jejíž obyvatele se vykašlaly i vývojové síly. Tak Nienna stvořila Vogony.

Stopařův průvodce po glaxii – převážně neškodná encyklopedie obsahující informace posbírané o vesmíru a vůbec. Naprosto nezbytný, pokud se chcete stát stopařem nebo alespoň vypadat jako húpy nebo dokonce frúd.
Užitečnost publikace byla prokázána v mnoha situacích: je možné jej použít jako zbraň proti blátotlačce z Traalu, jako bob při sjíždění dun na planetě Rughaz nebo jím lze zachránit spolustopaře před vogonskou poezií silným tupým úderem do hlavy.
Existují nepotvrzené zvěsti o tom, že se někdo dokonce pokoušel Průvodce číst jako knihu. Osobně bychom raději volili kvalitnější literaturu jako Vaříme z konopí, Čistíme uši vodou či Zaručeně pravý životopis Michala Davida.

Blátotlačku z Traalu přezdívanou Tláča zajisté znáte ze Sama doma, kde nám představila kontroverzní způsob stravování, takzvanou Živou stravu.
Co si máme pod pojmem Živá strava představit?
Jde o jídlo, které neprošlo žádnou tepelnou úpravou.
Kolik toho tak denně sníte?
Až devadesát kilo.
To mi při vaší velikosti nepřipadá nepřiměřené.
Dřív jsem do sebe natlačila i čtyřnásobek.
Co myslíte, Tláčo, že diváky nejvíc pobouřilo při pohledu na váš oběd?
Netuším. Asi jsem ty děti málo osolila.
Víte, co o vás říkají?
...Ano. Říkají, že jsem blbá jak tlačenka Ládi Hrušky. A že jsem nestvůra. Ale pletou se. Mám jemnou duši!

Uprostřed lesa se zhmotnila modrá budka. Její dveře se pootevřely a škvírou se ozvalo tlumené držkování.
„Doktore, slibovals velkoměsto, ale tohle má blíž bažině!“
„To není možné, Kepler-186f je pouštní planeta...“
Doktor vyběhl mezi stromy. Nedůvěřivě přičichl k nejbližšímu pařezu.
„Vypadá to tu jako Deanský prales,“ zanaříkala Donna.
„Promiň, pravděpodobnost, že skončíme na Margrathee, byla 1:8760128!“
Slunce se ukrylo za mrak a v korunách stromů zašustily kapky vody.
Doctor se zamračil, vzhlédl a zacvakal zuby. Něco shůry zacvakalo nazpět.
„To není mrak, ale vorvaň!“ vykřikl Doktor. „Rychle, do TARDIS!“
Těsně, než odlétli, na střechu dopadl značně otrávený květináč petunií.

„Vidíš, Trilian, už zase mě chtějí zabít,“ zazubil se Zafod Bíblbrox svým dvojitým úsměvem.
„Myslíte si, že je to legrace?“ zaječel pisklavě vysoký humanoid a koruna ohromného stromu kolem něj zahučela tisíci hlasy.
„Podívej se, jak se jejich život změnil jen tím, že jsem sem přišel,“ rozvalil se v křesílku.
„Pro nás je tohle důležitá věc!“
„Jestli existuje něco důležitějšího než moje ego, dám to okamžitě chytit a zastřelit,“ ukázal prstem kolem sebe a palcem naznačil výstřel.
„Vaše přistání nám tu úplně zamíchalo pravděpodobností! Náhoda zmizela a všechno vychází na 42!“
„To jsem celý já, kam přijdu, tam měním svět.“