Dracula

Fandom: Vlad Dracula
Nehybně zíral na oblohu a ptal se proč.
Nikoli Boha, kterého dávno zavrhl, ani Ďábla, v něhož nevěřil, ale sám sebe. A odpověď nenacházel. Ani nespočetné roky života, vykoupeného nekonečným umíráním a opakujícím se utrpením ze ztráty těch nejbližších, nedokázaly vysvětlit smyčku, která ho hrozila uškrtit.
Proč on?
Proč Bůh opustil tuto zemi a všechny lidské bytosti žijící v ní?
Proč ona...
Bela padl na kolena a přitáhl k sobě tělo své milované. Kolikáté už?
A pak si uvědomil, koho by se měl ptát.
Smrt. Ta jediná mu zůstala vždy věrná. Šklebila se na něj z temnoty, kde trpělivě čekala.

Fandom: Vlad Dracula (série od Jenny Nowak)
Stál na zápraží a upřeně zíral do bílé tmy. Sněhová bouře neměla konce.
Svírala ho tak strašlivá bolest, že se to nedalo vydržet. Hladověl už třetí den a začínal si uvědomovat, že déle už to nevydrží. Jeho sebeovládání viselo na vlásku.
Přitom mohl tu zubatou obludu snadno uspokojit. Uvnitř chalupy seděla jediná živoucí bytost v okruhu desítek kilometrů.
Ačkoli stál hodiny na mrazu a větru, zřetelně slyšel tlukot jejího srdce.
Děsil se toho, co by jí mohl provést, pokud vejde zpátky do světnice. A šílel strachy z představy, že by ji uprostřed divočiny nechal samotnou a vyrazil do okolních lesů, aby se pokusil něco ulovit.
Představa prýštící krve mu zalila mysl.
Pomalu se sesul se do sedu a vší silou potlačoval to příšerné nutkání vřítit se dovnitř, popadnout Alexandru do náruče a zabořit jí zuby do krku.
Pokud by jednou začal, nejspíš by se nedokázal zastavit. Mohl by ji zabít.
V zuřivém soustředění přeslechl zvuk skřípajících dveří. Na rameni se ho dotkla něžná ruka. Ztuhl jako socha.
„Belo. Pojď dovnitř, prosím.“
Roztřásl se.
„Já vím... Ale věřím ti.“
Pomalu se postavil a otočil. Dívala se na něj s láskou, která zmírnila zuřivost té krvelačné obludy v něm. Následoval ji dovnitř.

Fandom: Drákula (film, 1992) -> Info
Milovaná, konečně jsem tě našel. Ten muž tě měl ve vzpomínkách. Udělal jsem z něj svého služebníka a brzy, již brzy, mi pomůže dostat se k tobě. Ale nejdřív, má nejdražší, musím odstranit toho, který si dovoluje nazývat tě svou. Zničím ho, mé touze nic nesmí stát v cestě.
Přijel, lásko. Mráz mu běhá po zádech, když se vítr prohání ve skalách, a vlčí písně mu kradou klid. Již brzy se za tebou vydám. Jeho nechám tady. Vím, budeš truchlit, ale zapomeneš a já tě znovu sevřu v náručí.
Hladovím po tobě!
Již jsem tě viděl a v mém těle se znovu rozproudila krev vzrušením. Nemohu se dočkat, až se mi odevzdáš.
Utekl, ale nevezme mi tě!
Věděl jsem, že se jednou vrátíš. Jsem ochoten udělat cokoliv, abych tě získal zpátky. Už jsem začal. Neplač pro přítelkyni. Muž mého postavení koneckonců potřebuje služebníky.
Jak nevýslovné štěstí mě zaplavilo, když sis konečně přiznala, že mě miluješ! Málem jsem touhou po tobě zešílel!
Odhalili mě. Pojď se mnou, utečeme!
Prý tě chtějí zachránit, ale oba víme, že nás chtějí rozdělit. Znovu to nedovolím. Čekal jsem staletí!
Hladová chátra už pase po mém mase.
Pláčeš?
Umírám.
Opouštím tě, odpusť.
„Miluji tě, Míno!“
Zabij!

Fandom: prozradím až pak
Poznámka: Já se vážně omlouvám, ale už zase zostutuji slavné.
_______________________________________________________
Svítání přišlo jako rána kladivem. Do hlavy mu vhopkalo hejno bílých myšek; skákaly a každé jejich dupnutí odstartovalo další vlnu oslepující bolesti. Jeho duše sténala, ale z vyprahlých úst vyšel pouze bezhlasý obláček zatuchlého dechu. Ve chvílích, jako byla tato, by nejradši rozdupal všechna nedělní rána na prach.
Nebyl zvyklý na alkohol, svoji poslední skleničku červeného vypil před několika stovkami let, a když teď sledoval, jak mu víko od jeho rakve doslova tančí nad hlavou, zapřísáhl se, že příště bude opatrnější.
Onoho nedělního rána se tedy Dracula zařekl, že si té pivem nasáklé krve Jaroslava Haška už nikdy ani necucne.
_______________________________________________________
Fandom: Dracula