DMD č. 18 pro 18.4.2010. Téma: Nědělní ráno

Fandom: originální, realita
poznámka: pardón, je to z nouze ctnost.

Budík neodbytně pípá. Červené cifry agresivně světélkují přítmím pokoje.
Zamáčkne ho, aby se zvonění o devět minut posunulo. Ještě aspoň chvilku. Ještě je skoro tma.
Za oknem se prohání mrazivý vítr s deštěm a osamělým chodcům zalézá za nehty. Stromy jsou pořád holé a mrtvé. Na chodnících leží zbytky sněhu, kterými prokukují hory odpadků a starého psího trusu, a déšť z toho všeho dělá odpornou břečku.
Ani se nemusíte dívat z okna, stačí představa, a už z máte deprese.
I když vlastně...
Když si uvědomíte, že je neděle a můžete spát dál, najednou vám připadá, že je den jako malovaný.

Ztichlé město přikrývalo téměř hmatatelné šero. Tmavá obloha jen pomalu bledla, slunce zůstávalo skryté za těžkými duchnami mraků. Stébla trávy se zachvěla pod kapkami rosy, v příštích chvílích zbledla a přikryla se mrazivou jinovatkou. Kap… bylo slyšet, následováno dlouhou, mrazivou pauzou.
Kdesi daleko vyjely první tramvaje, liduprázdnými ulicemi prolétalo zvonění kostelních zvonů.
Otočil se na posteli a pohlédl na muže, kterého si v půli noci přivedl domů. Už už se nadechoval, aby ho probudil a poslal tam, odkud přišel. Ale pokrývky byly toho rána tak sametové a hřejivé… Den může ještě chvíli počkat. Usmál se a objal neznámého kolem pasu.

Fandom: Česká kouzelnická škola ve Vídni
(pozn.: fandom kromě Peggy skoro nikdo nezná, ale myslím, že v tomhle případě na tom tak nesejde, stejně to s ním souvisí jen dost volně)

Nedělní rána ve Vídni byla celkem obyčejná. Obvykle si trochu přispal, protože v sobotu chodíval pozdě spát, jinak pro něj začínal den jako každý jiný. Doma mívala nedělní rána vždycky trochu sváteční nádech. Měl je pevně spojená s vůní mámina vynikajícího pečiva, vyšívaným ubrusem a prostíráním na stole, uklizeným a vysmýčeným domem. Rodiče sice nechodili do kostela, ale neděli uznávali za významnější den, tak jako sousedé a všichni v kraji. Tady na tom nezáleželo, život tu běžel jinak. Patřilo to k rozdílům mezi domovem a ostatkem světa.
A doma bude příští týden. Pak zase jednou zažije to pravé nedělní ráno.

Fandom: prozradím až pak
Poznámka: Já se vážně omlouvám, ale už zase zostutuji slavné.
_______________________________________________________

Svítání přišlo jako rána kladivem. Do hlavy mu vhopkalo hejno bílých myšek; skákaly a každé jejich dupnutí odstartovalo další vlnu oslepující bolesti. Jeho duše sténala, ale z vyprahlých úst vyšel pouze bezhlasý obláček zatuchlého dechu. Ve chvílích, jako byla tato, by nejradši rozdupal všechna nedělní rána na prach.
Nebyl zvyklý na alkohol, svoji poslední skleničku červeného vypil před několika stovkami let, a když teď sledoval, jak mu víko od jeho rakve doslova tančí nad hlavou, zapřísáhl se, že příště bude opatrnější.
Onoho nedělního rána se tedy Dracula zařekl, že si té pivem nasáklé krve Jaroslava Haška už nikdy ani necucne.

_______________________________________________________
Fandom: Dracula

fandom: Avevina totalita
pozn. Ano, začínám se sama sebe děsit...

V pondělí řekla: Budiž diktatura! A byla diktatura.
V úterý zvolila svému režimu veřejného nepřítele. A hrozila. Tak byla vedena hranice oddělující přívržence od odpůrců.
Ve středu přidělila funkce věrným a ustavila vládu. A slibovala. Proto byli její ministři loajální.
Ve čtvrtek zvolila barvy a úderná hesla. A rozkazovala. Tak fialová vítězně zavlála nad krajem.
V pátek pronesla provolání k lidu. Získala další věrné následovníky. A lhala. Proto ji tolik oslavovali.
V sobotu se setkala se Zářnou vzorou. Obě mlčely. To bylo obzvláště obtížné. Realita.
A když přišlo nedělní ráno, přetáhla si peřinu přes hlavu a rozbrečela se do polštáře.

Fandom: originál - poezie
Varování: Lyrika až to bolí
---
Já chtěla bych být v nedělní ráno
Duhou sedmibarevnou
Mlhou na víčkách
Kterou stíráš ospalý

Já chtěla bych být
Vodou, která líně teče
Potůčkem bublavým
Kamením v toku

Já chtěla bych být v nedělní ráno
Obrazem slepého malíře
Stránku z knihy orvanou

Já chtěla bych být
Člověkem s vlastní představou
Vůli svojí svobodnou

Já chtěla bych být
Tou, která se v nedělní ráno
Probudí po boku Tvém
Já chtěla bych být

V nedělní ráno
Když zvony se rozezní
Ještě nevstávat
V nedělní ráno

Já chtěla bych být
Stromem ošlehaným
Rybou Tobě danou

Já chtěla bych být
V nedělní ráno
Tvou

Vzpomínal na nedělní rána. Na ty, co strávil jako malý kluk doma se svými rodiči a bratrem. Na ty, které měl nejraději. Na své tři přátele, spoustu skvělých okamžiků, kdy se zdál svět nádherný a veselý. Tehdy byl tak bezstarostný. Vzpomínal na všechny ty úplňky, probdělé noci, šrámy a zranění, které doprovázely každé jejich dobrodružství.

Vzpomínal na všechny holky, které tehdy milovaly jeho a na ty, které miloval on. Zvláštní, někdy mu přišlo otravné, jak na něj pořád koukaly. Teď to bylo jiné.

Vzpomínal na nedělní rána. Vzpomínal na věci a osoby, kterými oplýval jeho život před tím. Před Azkabanem.

Je nedělní ráno. Alespoň myslím. Čas mi vzala jako první. Prý se tak budu moci lépe soustředit.
Nemám ani obligátní malé zamřížované okénko. I oblohu mi vzala. Aby mě nerozptylovala.
Vzala mi slunce, vítr i déšť. A moře. Sakra, jak mně se jen stýská po moři! Po vodní hladině…
Nejhorší je, že mi vzala možnost psát. Slova na papíře by dokázala prorazit tyhle zdi. Vrátit mi oblohu, slunce i to moře. Nejen to. Položila by mi vesmír do dlaně.
Jenomže já psát nesmím. Tu radost jí neudělám.
Sedím na podlaze a hlavu mám plnou příběhů, které si nikdy nikdo nepřečte.

fandom: ten brzy odhalíte sami
varování: narážky na nekanonické, ač mnohými uznávané fakty (= možný het či slash)

Můj kamenný masiv pukl.
Prázdno. Ticho.
Klid.
Bílá stopa na holé zemi. Zbytek plátna.
Špatným směrem hleděla jsem.
Touho neopětovaná.
Můj?
Utíká čas. Běž!
Tys ten, ke kterému naděje mé se upínaly.
Tys ten, kterého zbytečně jsem oplakávala.
Tys –
- On?
Ach nejdražší, pane nejmilovanější!
Cos viděl tam?
Já viděl zde.
Pohleď, zde svitky, které písmem slzavým jsem plnil.
Vím, že stát se tak mělo. Vím, jak stalo se to.
Přesto oči mé sladkou vláhou přetékají.
Zázrak, který nebyl zázrakem.
Má láska.

Neznal jsem toho muže.
Nikdy jsem ho neviděl.
Opravdu, přísahám!
To bylo dříve. Teď již -

Nevěřím.
Nevěřím.
Nevěřím.

Pane?

Fandom Harry Potter
Upozornenie od 15 (dajme tomu)

Ranné lúče šteklili obávaného profesora elixírov po tvári.
Lenivo pootvoril oko, pred sebou mal tvár svojej manželky.
Napoly zakryté telo odhaľovalo to najkrajšie.
To, čo ho nemohlo nechať pokojným.
Obsypával ho drobnými bozkami.
S úsmevom sa k jeho hre pridala.
Nevedeli si pomôcť, bolo to silnejšie, ako oni.
Prečo by sa vlastne mali vzpierať?
Milovali sa.
Dotyky boli stále vzrušujúcejšie a nástojčivejšie.
Boli len krôčik k dokonalému splynutiu.
Len kúsok od vĺn extázy.
Keď tu...
Domom sa začali ozývať výkriky dvoch malých chlapcov...
„Do čerta... zabil by som toho, kto dostal ten blbý nápad
a nechal v nedeľu zavrieť škôlky...“

Zítra se ženíte. Je to jako kdybyste měl zemřít. Tedy spíš já, vy ne, vy budete šťastný. S ní.
Neřekl jsem vám, co k vám cítím. První den bylo moc brzy. Teď je pozdě.
Mlčel jsem, neboť vím, že pro vás jsem jen přítel. Nic víc.
Ženíte se. Nenávidím neděle.

***

Poslední den v Baker Street.
Vy jste se, Holmesi, nikdy nezeptal, proč jsem s vámi chtěl bydlet. Ale na tom už nezáleží. Zítra se žením. Odstěhuji se. Je to tak lepší. Kdybych tu zůstal, jednou bych se podřekl. A to nemohu.
Budu k vám chodit na návštěvy. Toho se nevzdám.

Téma pro 18. 4. 2010: Nedělní ráno
Toto téma bude uzavřeno 18. 4. 2010 v 23:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.